Zpověď Václava Knopa: Trauma kvůli praskání v kostech
20 fotografií
Zahrát nesympatickou postavu tak, aby si ji celý národ zamiloval, je kumšt! Vyprávět by o tom mohl například i Josef Vinklář (†76) se svou rolí doktora Cvacha. Podobný herecký úděl potkal i herce a režiséra Václava Knopa (74), který nadaboval poťouchlého majora Burnese v seriálu M*A*S*H nebo si zahrál Jonáše v neméně slavné Hospodě. Prozradil také, proč sekl s dabingem a z čeho měla trauma Jana Hlaváčová (†85).
Deset let jste hrál v Národním divadle. Ve stejném období, kdy tam zářila Jana Hlaváčová, která měla včera pohřeb. Jak na ni vzpomínáte?
„Ve čtyřiaosmdesátém roce, kdy jsem tam nastoupil, jsem se s ní sešel hned v první inscenaci, kterou jsem v Národním dělal. Byl to Višňový sad. Uměla poradit, pomoci, ale ne nijak mentorsky. Byla velmi, velmi příjemná a objímající. V jedné scéně měla za naprostého ticha přijít zezadu na forbínu a tam pokleknout – a z toho měla úplně trauma. Praskalo jí totiž v koleni, zvlášť při tom klekání – to se předtím vždy modlila, aby ne. Ale většinou se opravdu ozval velmi hlasitý zvuk, kterému se začala strašně smát. Byla to nádherná spolupráce.“
Kudy vedla vaše cesta do Národního?
„Víte, předtím jsem strávil deset let v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, s kolegy jako byli Tomáš Töpfer, Leoš Suchařípa nebo Honza Hrušínský, ale najednou z něj všichni zmizeli. A já se tehdy v Ústí rozváděl, byl jsem volný a náhodou přišla nabídka na hostování v Národním, kde rychle potřebovali obsadit právě Trofimova ve Višňovém sadu. Věděl jsem, že tam nebudu dostávat obří role, tak jsem to bral tak, že si chvíli odpočinu. To bylo první tři roky, a pak přišly krásné velké role, třeba v Celestíně s Bárou Hrzánovou a Blankou Bohdanovou nebo v Ptákovinách.“
Vím, že jste se v souboru velmi přátelil s Josefem Vinklářem...
„Vinklář byl bůh i ďábel. Velmi talentovaný člověk, ale do Národního nebyl kolegy přijat s úplně otevřenou náručí. Přišlo mi, že neustále hledá spřízněnou duši. Seděli jsme spolu v šatně, nejdřív si jen tak povídali. Také jsme bydleli vedle sebe na Kampě, kde já měl domovnický byt, a jednou jsem takhle šel z obchodu v Mostecké ulici, v tašce měl chleba, a najednou u mě zastavil taxík. Stáhlo se zadní okénko, tam Pepík v ohromně dobré náladě a říká – Knope, pojďte si ke mně sednout, pojedeme na mejdan!“
A jel jste?
„Bránil jsem se, že nesu domů ten chleba, ale on, že ten se nezkazí, tak jsem pod tíhou jeho autority nastoupil. Vrátili jsme se za tři dny. K němu do bytu, do jedné restaurace, do druhé, na chatu za Prahu, no prostě trvalo to tři dny... On to všechno organizoval a potřeboval parťáka. Tak vzniklo naše přátelství.“
Herec Václav Knop makal v truhlářské dílně slavného Kutila. Prsty má všechny…
Za více než padesát let jste natočil opravdu mnoho filmů, lidé vás ale nejvíce znají ze seriálu Hospoda. V čem spatřujete její kouzlo?
„Ten seriál má výhodu, že jeden díl trvá jen dvaadvacet minut, takže v něm není čas na vatu. Gag střídá gag. Pan režisér Dudek to měl dobře připravené a vytipoval si i skvělé herce. Byl čas na zkoušení i přípravu. Petr Nárožný si velmi svědomitě doma ještě vymýšlel a připravoval vtipy, které mu tam pak pan režisér nechal. Tím to dostalo ještě další pel.“
Tušili jste, že točíte něco, co tak dlouho přetrvá?
„Ne, naopak jsme byli trošku na pochybách, jestli to téma hospody není pokleslé. Ale pamatuji si, jak pan Dudek přišel za námi ke stolu, vzal Broňu Poloczka a Láďu Potměšila kolem ramen a říká – Chlapci, já vám garantuji, že na tenhle seriál se bude léta vzpomínat. Nebojte se! Asi nám chtěl dodat sebevědomí. A měl pravdu.“
Vaši rodiče byli učitelé, teď jste měl hrát tělocvikáře, čerpal jste od nich nějaké učitelské manýry?
„To víte, že to ve mně bylo jako v koze! To se nedalo odpárat! Znal jsem spoustu tatínkových kolegů, nebral jsem si jen z rodiny. Třeba tu píšťalku, kterou Jonáš má, jsem si také vymyslel já. Na základní škole jsme měli učitelku tělocviku, která s námi komunikovala právě jen hvizdem píšťalky.“
Celý rozhovor naleznete v tištěné podobě deníku Aha! (27. 1. 2024)
20 fotografií
