Zpěvačka Marcela Březinová: O životě v libyjské klášterní škole
30 fotografií
Stejně jako svůj poslední vztah, nechala Marcela Březinová (62) v minulosti i krátký blond rozcuch, který pro ni byl typický. Na muže ale česká Annie Lennox nezanevřela, jen si je hodlá pečlivě vybírat a je rozhodnutá neslevit ze svých nároků. A také se teď se věnuje jiným věcem. Zpěvu, práci, zahrádce a vnukovi Matyášovi (1,5).
Část dětství jste strávila v Libyi. Jak na tuto zemi vzpomínáte?
„Já se tam dostala z komunistického Československa, takže to byl úplně jiný svět. Střih, a dostanete se do země, která má naprosto nádherné melodie, vůně, písmo. Dostanete se do americké klášterní školy, kde se samozřejmě naučíte anglicky, ale taky arabsky. Dodneška mám Afriku spojenou s těmi melodiemi a vůněmi. Ať jsem potom kdekoli, v Maroku, Egyptě, Tunisu nebo jinde, jakmile se nadechnu, hned se vracím do dětství. A to je docela dobrý Matrix.“
A proč jste vlastně do Libye jela?
„Tatínek tam fungoval od května 1968. A ve chvíli, kdy nás v srpnu obsadili Rusové, vzala maminka mě, tátův červený diplom a jeli jsme za ním, protože nikdo nevěděl, co bude. Byl to takový nulový bod. Jeli jsme pryč a ani jsme nevěděli, jestli se vrátíme, jestli nás pustí. Dostala jsem se tam v sedmi letech, když jsem šla do první třídy a byla tam do deseti. Táta tam byl legálně, do Libye ho vyslala Polytechna. A máma byla tak prozíravá, že mě místo do ruské školy, která by byla v uvozovkách správně, dala to klášterní, kde jsem se naučila angličtinu.“
Což je dobré pro život... „
Dodnes v ní zpívám a jsem schopná mluvit, za což jsem velmi vděčná.“
Proč se rodiče rozhodli vrátit zpátky?
„Samozřejmě nebylo moc do čeho se vracet. Byl to tady šílený marast. Ale byly tady dvě babičky. Takže se naši nakonec rozhodli vrátit, protože babičky už byly bez dědečků a nikdo nevěděl, jestli je někdy v životě ještě uvidíme, kdybychom v Libyi zůstali.“
Marcela Březinová o dětství v Libyi: Poslechněte si, jak mluví arabsky!
Vrátila jste se tam někdy poté? Cítíte Libyi stále trochu jako svůj domov?
„Teď je to vlastně úplně jiný stát. Tehdy to bylo království, pak převzal vládu Kaddáfí. Ani mě nelákalo tam jet, ráda si Libyi uchovám takovou, jaká byla v mém dětství. Cestuji ale velmi ráda. Dostalo mě Maroko. To je něco nádherného, tak barevná země. Jak ale říkám, když jsem třeba v Tunisu nebo v Egyptě, vždycky si na Libyi vzpomenu.“
Naučit se anglicky v americké klášterní škole muselo být jistě bezvadné, ovšem arabsky umí málokdo! Máte nějaké oblíbené arabské slovíčko, které byste mi mohla říct a taky přeložit?
„Víte, co je strašné? Když jsem v těch zemích, nějaká slova se mi vybavují. A pak si říkám, jestli to třeba není nějaká nadávka? Byli jsme například v Tunisu a mně se vybavilo slovo »jachmára«. Oni mají výrazné »ch«. A to je snad osel, nebo co. Bylo mi blbé jít se ptát recepčního, co to znamená. Dřív jsem opravdu uměla arabsky velmi dobře. Nicméně pak už jsem se musela zpátky začlenit do češtiny a dohnat například pravopis. V Čechách mi pak dávali řádně za uši. Možná bych všem byla sympatičtější, kdybych v Libyi chodila do té ruské školy. Já ale vůbec nelituji. Učily nás jeptišky, chodili jsme zpívat do kostelního sboru. Bylo to opravdu nádherné. Moc ráda na to vzpomínám.“
Celá rozhovor naleznete v tištěné podobě Deníku Aha! (6.1.2023)
Babička Marcela Březinová se rozplývá nad vnukem: Slzím!
30 fotografií
