Reklamy za socialismu: Zelí, vejce, mléko a milovaný Pan Vajíčko
3 fotografie
Nebyly zdaleka tak nablýskané, jako ty dnešní. Nepředstavovaly supernovinky, ale často běžné věci denní potřeby. Takové byly normalizační reklamy, jimiž třeba v televizi provázel slavný Pan Vajíčko. Proč vlastně vznikaly, když prodávat nebylo co?
Že u nás reklama přišla až s počátkem 90. let? Chyba lávky, dobře se jí v našich končinách dařilo už za Rakousko-Uherska. Vytvářeli ji i významní umělci a vystupovaly v nich hvězdy, třeba Vlasta Burian (1891 – 1962). S nástupem normalizace v 70. a 80. letech měla ale reklama jinou úlohu. „Ta nejzákladnější je spojená s prostou potřebou informovat o zboží a jeho užití,“ řekl Aha! historik Ondřej Táborský z Národního muzea.
„Neméně důležitá pak byla snaha státu utvářet žádoucí spotřební návyky, zvláště pak v oblasti stravování,“ dodal. Spousta z nás si jistě ještě vzpomene na medvěda, jehož brácha šel pro med do Jednoty. Na televizní spoty propagující mléko, zelí, ale i spoření, dovolené či zodpovědné cestování. „Mámo, táto, přesvědč mě, že jezdíme bezpečně!“ zněl zlidovělý slogan z naučného spotu Besipu. Nepropagovalo se takzvaně »in« zboží, ale to, jehož byly plné sklady. Reklamy socialistického člověka také vychovávaly. Vytvářely je tehdy dvě zásadní společnosti – Rapid a Merkur. „Tam jsme ročně vyrobili i 500 reklam,“ prozradil České televizi reklamní textař a scenárista Jiří Mikeš. Jeden spot tehdy vyšel na 15 až 25 tisíc korun, dnešní několikavteřinová reklama stojí až 10 milionů.
Nikde nic nebylo?
Pamětníci jistě mají v hlavě opakující se mantru prodavaček: „Není, nebude!“ Podle Táborského sice spotřební trh v Československu neoplýval nadbytkem zboží, přesto nelze říct, že by se tu vyskytovaly jen nejzákladnější produkty. „Například v katalogu Obchodního domu Prior byste v 70. letech našli 2500 položek. Bylo tedy co propagovat, byť se u mnohých druhů zboží objevovaly výpadky v distribuci,“ řekl Aha!.
Kreslená hvězda
Že bude superstar nečekal nikdo. Vznikl ve chvíli, kdy bylo třeba oddělit reklamní blok od zbytku vysílání. Úkol vymyslet postavičku pro předěly dostal roku 1966 výtvarník Eduard Hofman (1914 – 1987) ze studia Bratři v triku, jemuž celosvětovou slávu zajistil snímek Stvoření světa (1957). Z asi 40 návrhů vzešel bezejmený panáček vejčitého tvaru, jemuž od začátku 70. let nikdo neřekl jinak než Pan Vajíčko. Časem k němu přibyla i holčičí verze, z obrazovek oba zmizeli po roce 1989.
Soudruzi je hlídali
Tvůrci propagace (slovo reklama se nemělo používat) byli bedlivě sledováni. Připravovali i podklady do výloh, připomínající výročí. Portrét V. I. Lenina by prý všichni reklamní výtvarníci zvládli ze spaní, vysíval i vedle šišek salámů. „K cenzurním zásahům zpravidla docházelo v průběhu přípravy. Existovaly hodnoticí komise, v reklamních agenturách, i v rámci uměleckých svazů. Kritériem mohla být i stylová a řemeslná kvalita,“ uvedl Táborský.
Víte, že...
...mnoho produktů má dodnes grafický základ z tehdejší doby? Například Granko, Jesenka a podobně.
3 fotografie
.
