Holubová otevřeně o minulosti: Jednu jsem mu flákla
45 fotografií
Jako svérázná babička Lea je Eva Holubová (64) nyní k vidění v seriálu Jedna rodina. S ničím nemá problém, věci umí pojmenovat. Herečka to má podobně. S dcerou Karolínou jezdí po republice, pořádá besedy a nebojí se mluvit o čemkoliv.
Jde o postavu, se kterou jste si hned rozuměla, nebo jste ji musela hledat?
„Když mi roli nabídli, šla jsem na oběd s režisérem Danem Wlodarcykem a povídali jsme si o ní. Ještě dřív, než jsem četla scénář. Pak jsme si telefonovali a už jsme velmi přesně věděli, jak na ni. Nastavili si ji podle sebe. V tomhle věku, když už víte, koho máte hrát, do toho dostanete parťačku, jako je Zuzka Vejvodová, která mi hraje dceru, tak to jde samo.“
Měla jste možnost do ní dát i něco ze sebe?
„Ze sebe do ní ani moc nedávám. U této postavy jsem to neměla tak, že bych ji musela někde hledat. A to i díky režisérům. Bavilo mě na ní, že hraju někoho jinýho, kdo mi je zdánlivě v něčem podobný, protože se tak třeba povrchově chovám, ale vevnitř asi ne. Myslím si, že jsem nikdy nehrála takhle střelenou babičku jako je Lea.“
Eva Holubová s tajemným doprovodem! Kdo to je?
Opravdu?
„Ano. Je svobodomyslná a nesnesitelně sobecká. Je to tank, který převálcuje vše. Je to trošku matka z Forresta Gumpa, dá se v ní najít něco, co je na ní milý. I ty protivný věci a ještě se dobře hrají. Myslím si, že možná to, jak ji hraju, přispívá k určitýmu vyrovnání. Byla jsem daleko bolestnější, proč se mi něco nedaří, proč tohle nemám, to ta Lea nemá. Pro ni prohraná bitva není prohraná válka.“
Takže jste si naopak vzala něco vy z ní?
„Já bych řekla, že jo. Ale musím říct, že o tom tak nepřemýšlím. Přemýšlím si o úplně jiných věcech, učím se meditovat, snažím se porozumět bibli a tak. V hraní nejsem urputná, jde to samo… Inspirovala jsem se, jestli jste neviděla ten film…“
Jaký?
„(zamyslí se) Vidíte, po covidu mám mlhu… Fanny a Alexandr! Tam byla velká rodina, v ní í babička. Ten mi to připomnělo.“
Rozhodujete se, zda roli vezmete, i podle hereckých kolegů?
„Ano, určitě. Ale tady byli rozhodující režiséři. Protože Tomáše Jeřábka, se kterým hraju, Zuzanu, ani děti jsem neznala, ale věděla jsem, že tam bude dobrý štáb. To je pro mě důležitý. Kdo to povede a v čí produkci to půjde. S věkem už člověk potřebuje jiný zacházení. A když si o něj musíte říkat, máte z toho blbý pocit. Takže jdete radši k těm, kde, aniž si řeknete, už sedíte na židli.“
Hrajete tu mámu dospělé dcery. Použila jste i něco ze vztahu se svou dcerou Karolínou?
„Rozhodně ne, to je úplně jiný vztah, založený úplně na něčem jiném. Moje dcera je pravý opak této dívky. Je to taky tím, že studovala a žila v cizině a má úplně jiný myšlení než my tady, co neumíme cizí řeč a občas se utápíme v takových provinčních mindrácích. Ona řeší jiný věci.“
Jaké například?
„Nebojí se o ničem mluvit. Právě díky ní jsme začaly dělat podcasty o menopauze. A já jsem zjistila, že tady se o těchto věcech ženy bojí mluvit. Moje maminka, ta jenom, když měla říct »menstruace«, tak šeptala, aby to náhodou někdo neslyšel. Je to nevhodný, něco, za co se máš stydět. A najednou my jsme se o tom s dcerou bavily, ona z toho udělala podcasty a přibrala i mě. Nebojí se věci nazývat pravými jmény, a to je hrozně zdravý.“
Babička Lea taky umí věci pojmenovat, nestydí se, že?
„Ta se rozhodně nestydí! Je to silná žena. A já si díky ní vzpomněla, jak jsem za totality dělala v družině na Jižním Městě a měla jsem třídu dětí, kde byly matky samoživitelky, které přišly do Prahy z venkova. Ty děti byly strašný sígři a hrozně čistý duše. Jeden tatínek se zabil tak, že pokládal linoleum a uhořel. Mámy byly velmi silný, tvrdě pracovaly. Jeden z chlapečků, když jsme šli ven, tak, než jsem si stačila vzít věci, vylezl nahoru na mříže. A já na něj nemohla zařvat, protože pak spadne a zmrzačí se.“
Co jste udělala?
„Volala jsem: »Pojď, Martínku« a když byl dole, jednu jsem mu flákla! Šli jsme na vycházku, on byl u mě a celou dobu říkal: »Neřeknete to mámě, že ne?« V pět hodin, když jsem se balila, přichází máma s Martinem. »Co provedl, paní učitelko?« »Ne, to už je vyřešený, nic neprovedl«. »Ale provedl. Vynesl totiž smetí, umyl nádobí. Takže něco provedl.«“ Jak jste to vyřešila? „Řekla jsem: »Já vám to nemůžu říct, protože jsem mu dala slovo a on slíbil, že už to nikdy neudělá.« »No tak dobře, jak chcete« a lízla mu preventivně další. To byly velmi silný ženy. Ale běda, když nastala nemoc, těžko se z toho dostávaly. Nebo když jejich děti později začaly brát drogy, najednou nevěděly, co dělat. Měly pocit, že když půjdou psychologovi, řekne jim: »Jak jste ho vychovala?« »Já jsem na něj byla sama…« Měly to těžký.“
Celýrozhovor najdete v Nedělním Aha! 17. 9. 2023
Eva Holubová s rodinou: Bujaré večírky? Mandlová a Gollová by nám natrhly prdku!
45 fotografií
