Zpěvačka Alžběta Kolečkářová: Otevřená zpověď po sebevraždě přítele
19 fotografií
Prosadila se před 8 lety na první sérii pěvecké soutěže SuperStar. Od té doby se Alžběta Kolečkářová (31) vydala vlastní, delší a taky bolestivější cestou. Vydala jednu desku a pak ji zastavila tragédie. Před třemi měsíci spáchal sebevraždu její přítel Marcel a ona zůstala sama na dva malé syny, Louise (4) a Lennyho (2).
Jak vám je?
„No, už líp. Zaměstnala jsem se prací, která mě naprosto naplňuje. Ale teď to na mě dolehlo a budu naši situaci řešit s psychoterapeutem. Nechci jíst antidepresiva, tak věřím, že terapie pomůže."
Povězte mi víc o tom, co teď cítíte?
„Bezprostředně poté, co za mnou přišli policajti a oznámili mi, že se Marcel oběsil, tak to byl totální šok. Nic jiného jsem nevnímala, jen to, že je mrtvý. Hlavou mi proběhlo, jak to všechno sama zvládnu, jak to řeknu dětem...“
Kdy a jak jste jim to vysvětlila?
„Hned! Malý Lenny to ještě nevnímá, ale Louisovi jsem řekla, že táta je v nebíčku. Ptal se mě, kdy se s ním může vidět. Řekla jsem mu, že kdykoli, kdy bude chtít.“
Slyšela jsem, že konečně chystáte druhou desku?
„Vydáváme novou desku s mojí novou kapelou. A je to pecka. Každá písnička je jiná. S kapelou jsme jako rodina. Byla to jedna z mých podmínek k jejímu založení. Jsou to kluci z konzervatoře, moje zlatíčka. Miluju je.“
Vyjedete s kapelou taky na koncertní šňůru? A kdy?
„Ano, ale až v listopadu. Chceme mít první koncert na nějakém pěkném místě v Praze. Pozveme na něj kamarády a naše rodiny.“
Teď z jiného soudku. Jak se o sebe, tedy kromě práce, v rámci psychohygieny staráte?
„Hodně cvičím a ráda jím, co si uvařím. Co dávám do pusy, to dělám vědomě. Je to dobrý pocit. Mám pak ze sebe radost, že nejím prasárny. Jinak jsem s lidmi, které mám ráda.“
Zemřel Jan Pokorný (†39), jeden z nejuznávanějších českých stylistů
Budete se teď se syny stěhovat na Moravu. Co vás vedlo k tomuhle rozhodnutí?
„Mám tam mamku s tátou a další členy rodiny. Když budu potřebovat pracovat v Praze, budu vědět, že se babička s dědou postarají. Kluci tam budou chodit do školky a tak. Takže to bylo vcelku logické řešení naší situace.“
Jak vám rodiče pomáhají?
„Moc. Nevím, co bych bez nich dělala. Pomáhají mi psychicky i finančně. Jsou skvělými prarodiči a klukům se věnují. Stále se oklepáváme z té tragédie. Mně to bude ještě trvat. Přece jenom jsem myslela, že spolu s Marcelem zestárneme. Ale když se začaly objevovat jeho psychické problémy, neřešil je. Snažila jsem s ním o tom nespočetněkrát mluvit, bohužel neúspěšně. Terapie odmítal.“
Jak to bylo dál?
„Trvalo to pár let, často jsme se hádali. Marcel odjížděl do zahraničí a vydržel tam vždy pár měsíců. Pracoval jako kuchař. Pokaždé když se vrátil, tak to měsíc, dva bylo mezi námi docela dobrý, ale pak začaly zase deprese a vše šlo do kytek. Ani děti ho nezajímaly. Fakt strašný.“
A co kluci? Jak se mají?
„Kluci jsou skvělí. Louis se se smrtí svého táty stále vypořádává, ale máme kolem sebe rodinu. Lenny to ještě nevnímá. Já se snažím žít s tou obrovskou dírou v srdci po Marcelovi. Hodně pracuji, hodně se soustředím na sebe a na děti. Práce mi moc pomáhá a mám skvělé lidi okolo sebe. Jsou mi inspirací.“
Marilyn Monroe – záhadná smrt největší sexuální ikony 20. století
19 fotografií
