Přiznání Nárožného po dlouhých letech: Maminku to vždycky bolelo
30 fotografií
Působí velmi seriózně a slušně. To, že v sobě má stále veselou duši kluka, by do Petra Nárožného asi řekl jen málokdo. Před nedávnem ale prozradil, že zlobení ho baví neustále, i v pětaosmdesáti.
Nikdy nebyl zakřiknutým klukem, který by tiše seděl v lavici, učil se a dával pozor. „Poměrně hodně jsem zlobil. A když člověk hodně zlobí i ve škole, tak aby to zlobení mělo fazónu, bylo pro učitele nový a neznali to, co si připravil, musí poměrně hodně přemýšlet,“ rozpovídal se v Blízkých setkáních s Terezou Kostkovou na Českém rozhlasu Dvojce. „A to vymýšlení, to mě tak strašně bavilo! Říkal jsem si: Přijde dospělý věk, pozdní věk, stáří, choroby a ono to povolí. Ale nepovoluje. Teď už ty věci sice nerealizuju, ale neustále je vymýšlím,“ překvapil herec.
Mach a Šebestová:
Vyrůstal jen s maminkou, která těžce nesla jeho neustálé poznámky. „Maminku to vždycky bolelo, když jsem přinesl žákovskou knížku plnou poznámek, někdy i hodně podivných. Jednou přišla do třídy naše učitelka a viděla, jak se odšupuju nohama na židličce a u toho troubím. Zrovna jsme závodili. Hned mi napsala poznámku: »Jezdí s židlí po třídě a dělá autíčko. Viděl mě a ještě drze zatroubil!«“ usmíval se herec, který si poznámky dodnes pamatuje. Nešlo jenom o školu, i ve volném čase rád vymýšlel originální kousky.
„S kamarádem, který bydlel naproti, jsme měli takový fór, že když šel osamělý pán ulicí a měl na hlavě klobouk, pozvedli jsme černou nit nataženou přes ulici, kterou jsme klobouk dokázali elegantně shodit,“ vzpomínal. „Pán položil tašky, rozhlížel se a mezitím už přicházel další pán s kloboukem. To je jednoduchá radost. Nic to nestojí a vydrží to léta,“ usmíval se s tím, že nejdůležitější je dodržet jedno pravidlo: Nebýt chycený a odhalený.
Hospoda: Echtovní pivaři by u natáčení trpěli, Miloš Kopecký už nezvádl říct ani větu
30 fotografií
