Jana zoufale hledá dceru! ZÁHADA ukradeného dítěte v porodnici
4 fotografie
Nemilosrdný byl osud k Janě Ulrychové (73), za svobodna Líbalové. Po prvním porodu odešla z nemocnice bez dítěte. Její dcera prý zemřela po dvou dnech v inkubátoru. Před sedmi lety ale žena zjistila, že o holčičku přišla jiným způsobem a za velmi zvláštních okolností. Začala pátrat po jejím osudu a dnes tvrdí: „Dcerku mi ukradli“.
Začalo to předčasným porodem, kdy Jana po tancovačce přivedla na svět dcerku deset dní před termínem. „Nic mi neřekli, pořád jsem se ptala, kde mám dceru, až nakonec mi ji sestra ukázala. Dostala za to ale vynadáno od doktorky,“ vzpomíná žena.
Bylo to jinak
Děvčátko leželo v inkubátoru, vypadlo zdravě. „Usmála se na mě. Pak mi ale zase dali injekci a já pořád jen spala,“ vypráví paní Jana. Po dvou dnech prý všechny rodičky poslali na Vánoce domů. „Teprve tehdy mi řekli, že dcera zemřela, ať jim to podepíšu, že se o vše postarají sami,“ vypráví Jana se slzami v očích. Tím to pro ni skončilo. Bolest polevila až časem. Také proto, že později porodila zdravého syna V roce 2016 ale potkala porodní asistentku, která jí mezi řečí naznačila, že to tenkrát bylo asi trochu jinak.
Rodila dvakrát
„Nikdy jsem nedostala úmrtní list, nikdy jsem malou nepohřbila,“ vypočítává nesrovnalosti Jana. Vyrazila na matriku i do archivu. Zjištění ji šokovalo. „Dcera dostala rodné číslo, které neexistuje, podle úmrtního listu zemřela 29. 12. 1970, já jsem ale rodila 17. prosince. Zápis z porodu vystavila nemocnice 23. 12. s tím, že porod proběhl 27. 12.,“ zjistila seniorka. Její slova potvrdilo několik svědků včetně její sestry: „Na Vánoce už byla Jana doma a bez dítěte, bylo to smutné, nemohla tedy rodit 27. prosince.“
Policie bezradná
Šok přišel také na hřbitově. Podle záznamů děvčátko pohřbila paní Líbalová 7. 1. 1971 a zaplatila hrob na deset let. „To jsem ale nikdy neudělala, ani jsem nevěděla, že takový hrob existuje,“ vysvětlila žena. „Šla jsem na policii, ale ta to nakonec odložila,“doplnila. Nedávno se jí podařilo získat povolení a údajný hrob nechala odkrýt. „Po zaměření místa a následné exhumaci jsme zjistili, že v místě nikdy nikdo nekopal a ostatky zde nejsou,“ šokovalo Janu.
Byla to adopce?
„Je to strašná bezmoc, ten pocit, když nevíte, co se skutečně stalo,“ pláče seniorka nad dokumenty, které během pátrání nastřádala. Je přesvědčená, že její dcera někde žije. „Možná je v cizině, možná tady v Děčíně. Myslím si, že ji nakonec někdo adoptoval,“ uzavírá svoji bolest žena.
Není v tom sama
Zatím není žádný potvrzený případ v České republice, kdy došlo k fiktivnímu úmrtí dítěte, jeho odebrání a následné násilné adopci. Ozývají se ale lidé s podobnými zkušenostmi, jaké má paní Ulrychová. Případů je kolem třiceti. „Bohužel v době totalitního režimu byl vztah mezi nemocnicí a pacientem takový, že když se pacientovi něco nelíbilo, musel být zticha,“ poznamenal advokát Aleš Podrábský.
4 fotografie
