Dolinová a Vojtko zazpívali seniorům: Máme se od nich co učit
Umělci Marian Vojtko a Michaela Dolinová byli hudebními gratulanty, kteří blahopřáli panu Bohuslavovi Zikovi k výhře za jeho vzkaz mladé generaci. Projekt „Pošlete vzkaz příběhem“ obohatil devětadevadesátiletý Bohuslav Zika, klient Centra sociálních služeb Znojmo, povídkou o putování přírodou a důležitosti přírody pro život nás všech.
HerečkaMichaela Dolinová ocenila, jakou si se svým příběhem dal pan Zika práci. Sama má doma maminku, které je 84 let. „Dobře vím, jak je pro seniory důležitý pocit potřebnosti a užitečnosti. Zrovna, než jsem odjížděla do Znojma, přišla mi maminka umýt okna. Slíbila mi, že nepoleze po schůzkách, ale sotva jsem zaklapla dveře, slyšela jsem zvuk plechového žebříku. Je činorodá, pomáhá mi a nechci jí tu radost brát. Proto si myslím, že i výherce pan Zika byl rád, že může tvořit a myšlenka, že svým příběhem pomůže domovu, v něm určitě podnítila soutěživost a nabudila energii,“ uvedla Michaela Dolinová při předání ceny za jeden z nejlepších příspěvků do projektu Pošlete vzkaz příběhem.
Milovník přírody a cestovatel Bohuslav Zika byl výhrou potěšen, vždyť pro své Centrum sociálních služeb Znojmo vyhrál od Pojišťovny VZP, a.s. šek na 30 000 korun. Pořídili za něj dvě lavičky s područkami, 2 slunečníky, dvě plachty na slunečník a tři stromy v květináči, připravené k přesazení na slunnou zahradu centra. „Nebyla to lehká práce, vzpomínat. Ale jsme rád, že můj příběh byl mezi pěticí nejlepších a že jsme za to mohli koupit věci, které jsem si přál. Naše vlast je krásná, projel jsem jí křížem krážem, jako turista i jako muzikant s kapelou. Chraňme přírodu, všichni ji potřebujeme,“ uvedl mimojinépan Bohuslav Zika.
Na přírodu slyší i zpěvák Marian Vojtko, který se v důchodu vidí někde u jezera na rybách. „Důchod mě čeká ještě za hodně dlouho a doufám, že i hlasivky mi budou dlouho sloužit. Ale jako zpěvák senior bych chtěl chytat ryby někde u jezera, pak večer posedět, v klidu, v přírodě. To je přesně ta příroda, o které psal pan Zika. To já bych takhle pěkně napsat nedovedl, protože za mne vždycky psala slohové práce sestra nebo za úplatu spolužačky.“ Také Marian Vojtko se od seniorů učí. Od své babičky „přes ulici“ se poučil, že nemá krást kedlubny.
„Jako kluci jsme jí kradli ze zahrady kedlubny a jablka, Vždycky nás honila holí. Dneska je jí 93 let a se smíchem na to vzpomínáme.“ Marian Vojtko žije s o dvacet let mladší přítelkyni Helenou, už by tedy také mohl předávat nějaké zkušenosti. „No chtěl bych, ale ona si nenechá říct, je samostatná. Od mládí se musela starat sama o sebe, rodiče ji rozhodně nerozmazlovali. Poznal jsem, jaké jsem byl hýčkané dítě. Mám pocit, že se mohu učit od ní. Je pořádkumilovná, šetřivá. Když jdeme do obchodu, tak ona vyndává z košíku to, co já jsem rozmařile nakoupil,“smál se Marian Vojtko na předání výhry projektu Pošlete to příběhem.
