Brankář Ivo Viktor (80), hrdina z Bělehradu 1976: 7 LET BOJUJE S RAKOVINOU
15 fotografií
Byl na smluveném místě na vteřinu přesně. Stejně jako v pravý čas zasahoval při střelách soupeře. Legendární fotbalový brankář Ivo Viktor dnes slaví osmdesátiny.
Ve svém úctyhodném věku je pořád junák. Doslova a do písmene, protože léta poráží zákeřnou chorobu. Do kouzelného areálu v Újezdě nad Lesy přijel na bicyklu a povídá: „Sundám ten klíč od baráku z krku, to mívají děti. Rád bych vás pohostil, doufám, že hospoda otevře.“ Neotevřela, nicméně Ivo Viktor nás pohostil nesmírně vlídným a poutavým povídáním.
Pane Viktore, jste ve formě, jak to děláte?
„No, dělám, co můžu. Jezdím na kole, snažím se, ale taky mám ty cholesteroly a tlaky. A mám strašáka, v břiše.“
Strašáka? Opravdu?
„Před sedmi lety byla operace. Blbej nádor, na kterej se umírá. Ve Střešovicích mě operovali, a to nevíte, komu máte poděkovat. Jestli těm nahoře, nebo doktorům. Ale pořád nevíte, kdy to přijde znovu.“
Můžu se zeptat...
„Byla to slinivka. Nikdy nevím, co to udělá.“
Neudělá, když s tím tak statečně bojujete…
„Nevím, jestli jsem statečnej. Spíš je to náhoda. Mám kliku, když už s tím sedm let bojuju. Někdy mi je hodně blbě. Chodím na kontroly. Můj onkolog mi řekne: Dobrý, vypadáte dobře, a já mu říkám: Vy taky, pane doktore, a jdu zase domů. Mám za sebou jedenáct cétéček břicha. Je to trochu škodlivé, ale mělo to být každého půl roku. Jo, je to dobrý, kdyby to takhle vydrželo, tak je to moje jediné přání k narozeninám. Je to složité. Kamarádi mi umírají. Teď jsem byl na Moravě, ale už si skoro nemám s kým popovídat.“
Tehdy se ještě zpívalo v autobuse. A Masopust hrál prim, vzpomíná Viktor
Koukáte na fotbal?
„Chodím sem na zápasy (Újezd nad Lesy) a je to na sestup z pražského přeboru. Pak se jdu podívat na Julisku na Duklu a v televizi koukám na anglickou ligu a vlastně na všechny soutěže, ale je toho tolik, že si vybírám. Když mám kolizi se ženou, tak ji nechám dívat. Ona bojkotuje Peče celá země i Četníky, a když tam má něco zajímavého, dám jí přednost. Nejde o život. No a teď mi říká: Pojeď někam k moři.“
Pojedete?
„Ptám se doktora, onkologa, jestli můžu k moři. No jasně! Všechno vám povolí, ale nejedu. Radši jedu na Moravu.“
Nedvěd o projektu Superliga: Pořád si myslíme, že je to správná cesta
Celý rozhovor naleznete v tištěné podobě deníku Aha! (21. 5. 2022)
Jak vznikal rozhovor: ZVONÍ TELEFON, MŮŽU TO VZÍT?
„Budu pár dní na Moravě a až se vrátím, tak se domluvíme.“ Jak řekl, tak udělal. Rozhovor s Ivem Viktorem klapl na první dobrou. Má v sobě víc energie než ČEZ, E.ON a Innogy dohromady. Vyprávěl a gestikuloval. Jeho paže létaly k pomyslným tyčím, když popisoval své brankářské řemeslo. Vtom v jeho kapse zazvonil mobil. Zeptal se: „Můžu to vzít?“ Vzal, načež do telefonu pronesl: „Parking taky? Děkuju, přijedu autem.“ Spokojeně se usmál a vysvětlil: „To byl sekretář Dukly Jícha. Zvou mě osobně na zápas. Má to tak bejt a Dukla takhle funguje.“ Ano, tak by se měl ke své legendě, jako je Ivo Viktor, chovat každý klub, jenže v Česku to zdaleka není pravidlem...
15 fotografií
