Lukáš Vaculík ze seriálu Ochránce: Byl jsem hovádko boží
21 fotografií
Skutečné případy, které otřásly školstvím. Celkem deset, každý nedělní večer jeden. Nový seriál Ochránce s Lukášem Vaculíkem (59) v hlavní roli začal před týdnem a okamžitě se stal lídrem mezi televizními pořady. Sledovalo jej přes 1,3 milionu lidí.
Hraje tu učitele na střední škole. Šikana kolegyně ho přesvědčí, že je třeba pomoct, a tak se Aleš Pelán stane ombudsmanem. I když není policista, bude v jednotlivých dílech vyšetřovat případy, které se doopravdy staly a rozbouřily mediální vody. Třeba příběh učitelky, které se utopil žák na výletě, rodičů dětí tyranizovaných nezvladatelným spolužákem či vychovatelky diagnostického ústavu, které chovanec zavraždí kolegyni.
Jaký je váš Aleš Pelán, můžete ho přiblížit?
„Představuje pro mě rozporuplnou figuru. Sám se neustále vydává na cesty, kde řeší něčí problémy, přitom si není schopen vyřešit svůj vlastní život. Je ten typ, který sice tvrdí, že musí mít ve všem pořádek, ale přitom má doma bordel jako v tanku. Jde o člověka, který má dobré záměry a myslí to upřímně, akorát zjišťuje, že nic není nakonec tak, jak si představoval.“
Proč se z učitele stane školským ombudsmanem?
„Podle mě jde o kombinaci zkušenosti, kterou zažil hned v prvním dílu, a možnosti pomoct někde jinde. Chtěl zkusit něco změnit, dělat s čistým štítem. Než jsme začali seriál točit, zajímal jsem se, zda funkce opravdu existuje, a bylo mi řečeno, že ano. A to, že o tom běžný člověk neví, to o jeho úřadu i pravomocech trochu vypovídá. Buď o sobě nedává vědět, nebo dává, ale vůbec na to není brán zřetel.“
Trailer k seriálu Ochránce
Co vás na seriálu zaujalo, že jste do něj šel?
„Především lidé, kteří za ním stáli. V první řadě Tereza Kopáčová, se kterou jsem se potkal už na natáčení snímku Metanol, který se jí, myslím, velmi povedl. Jde o lidi, kteří se rádi smějí, a já se smát potřebuji. Nejsem typ herce, který stojí na place a tváří se, jak je soustředěný celých dvanáct hodin natáčení.“
Lákala by vás učitelská profese?
„Ani náhodou! Neměl bych na to nervy, ale učitele hluboce obdivuji. Už jen to, že zazvoní na přestávku a najednou se začnou třídou rozléhat decibely jak na rockovém koncertě. To bych nerozdýchal.“
Jaký jste byl student?
„Nějak jsem procházel a zlobil asi jako každý jiný. Potom na střední škole mě už měli rádi, protože mě tam moc neviděli. Jak jsem tam nechodil, tak jsem si ani nestihl nadělat mezi učiteli nepřátele. Musím ale přiznat, že jsme rozhodně nezažívali taková dramata, jaká ukazujeme v seriálu. Druhá věc je, že jsme nebyli hajzlové, chtěli jsme se smát a dělali jsme kraviny. Ale nebylo v tom nic zlého.“
Myslíte, že se děti změnily od časů vaší školní docházky?
„Určitě, jde už jen o změnu doby. Ale paradoxně si myslím, že k lepšímu. Nesdílím názor, že tohle je ztracená generace a za nás to bývalo jiné – lepší. Když si vezmu dnešní osmnáctileté lidi a sebe v tom věku… Já byl hovádko boží. Zajímaly mě jenom mejdany a to, jak si užít života. Dnešní mladí mi přijdou daleko vyzrálejší a rozumnější, než jsme byli my. Mají větší rozhled, umí jazyky. I co se týče vztahů, tak mi přijdou dospělejší.“
Myslíte, že je lepší být učitelem-kamarádem, nebo autoritou?
„Nejlepší je obě tyto věci spojit. Samozřejmě jde i o to, koho učíte. Přátelit se s žáky třeba na základní škole podle mě není možné. To může nastat až v době, kdy to ta druhá strana nějakým způsobem už chápe a bere. Tady mě napadá příklad Borise Rösnera, který měl jako pedagog velikou autoritu, a mnozí na něj přitom vzpomínají jako na skvělého kamaráda. To už ale bylo na vysoké škole.“
Lukáš Vaculík v novém filmu Ten, kdo tě miloval: Na stará kolena vzplanul! Nejen láskou
21 fotografií
