Stropnický exkluzivně pro Aha!: O ostřelování Izraele a útěku před Žilkovou!

Letošní květen byl pro Izrael velmi dramatický. Zažil masivní bombardování Hamásem. Jaká je tam aktuálně situace?
„Máte pravdu, ono se o tom už moc nemluví, ale bylo to velmi těžké a složité. Navíc to letošní ostřelování bylo v něčem jiné.“

Jak to myslíte?
„Rakety byly poprvé zaměřeny na samotný Jeruzalém a byly čím dál tím sofistikovanější, stejně tak jako kroky Hamásu. On totiž dokázal vystřelit v jeden okamžik až 80 raket, a když se to pak opakovalo každou hodinu, tak to bylo těžké pro ten protiraketový systém, který měl někdy problém vystřelené rakety zasáhnout. Mělo to samozřejmě také svůj psychologický efekt. Navíc Hamás vždycky své rakety vysílal na obydlené zástavby, zatímco Izrael při své obraně vždy předtím, než tam raketu poslal, letáčky z letadla upozornil místní Palestince na bombardování. To Hamás nedělal.“

Měl jste někdy namále, že jste se třeba nestihl skrýt?
„Ochrana obyvatel v Izraeli je sofistikovaná, každý nový dům musí mít kryt pro lidi, na ulicích jsou pak veřejné kryty a vždycky máte předem určený čas, kolik vteřin máte na to se schovat. Například v Tel Avivu je to 90 vteřin, někdy to ale bylo i méně. Já mám kryt v sídle velvyslance, je to taková malá a nelíbivá cimra, jak už ale kryty bývají.“

Útoky pokračují i nadále?
„Nemůžu říci, že by od té doby žádná raketa nebyla Hamásem vypálena, ale je to v mnohem menším počtu, tedy v řádu desítek jednotek. Jenom se o tom už tolik nemluví. Kromě raket také třeba Palestinci vypouštějí balony, které pak dopadají, zapalují a ničí tak úrodu Izraelců.“

Jak si vlastně momentálně žijí Izraelci, jsou spokojeni s vývojem ve své zemi?
Za poslední rok zažili Židé, pokud se nepletu, čtvery volby a po jedenácti letech ve funkci premiéra skončil Benjamin Netanjahu. „Odhodlání Izraelců se bránit je pořád stejné a je jedno, jestli tam sedí Netanjahu, či Bennett. Navíc prostupuje to všemi věkovými skupinami. Tam prakticky nenajdete hlas, který by říkal, že se Izrael nemá bránit. Protože od roku 1948, kdy byl stát založen, čelí pořád nějakému tlaku okolních zemí a jejich útokům. A Izraelci jsou připraveni se nevzdat.“

Veronika Žilková musí hubnout: Přísný dozor manžela Stropnického a dcery Agáty!

Změnil se postoj izraelské vlády s novým premiérem Naftalim Bennettem vůči Česku?
„Je ještě brzo hodnotit novou vládu a jejího premiéra. On nyní teprve podniká své první zahraniční cesty, do toho musí také řešit covid ve své zemi. Co můžu ale říci, tak určitě jejich postoj vůči nám se nezmění a náš také ne.“

Ve svém projevu ministr zahraničí Jakub Kulhánek oznámil, že úkolem české diplomacie je dále rozvíjet spojenectví s Izraelem. Jaké úkoly jste tedy od něho dostal?
„Je jasné, že jeho idea podporuje naši kontinuitu názoru na našeho spojence, kterým Izrael je. Určitě až nám to epidemie umožní, tak věřím, že se budou opět konat společná zasedání našich vlád, vrcholní představitelé se vzájemně navštíví, atd. Naše soudržnost a spojenectví ale ukázaly, že i přes pandemii a restrikce fungovala spolupráce a jezdili zdravotnické delegace tam i k nám. Byli to hlavně specialisté na boj proti covidu a vědci.“

Velké téma, které se s Izraelem také skloňuje, je stěhování české ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma. V jaké je to fázi?
„My jsme otevřeli na jaře pobočku konzulárního oddělení v Jeruzalémě a jsme jediná země Evropské unie, která tak učinila. Taky se někteří partneři z EU na nás kvůli tomu mračili. Já jsem ale přesvědčený, že otevření toho úřadu byl krok správným směrem. Navíc úřad není megalomanský, ale obsahuje jednoho diplomata a jednoho administrativního pracovníka. Velmi rychle si tam získal svou klientelu, což ukazuje, že to byl krok správným směrem. Důležitou rolí také je, že to není jenom běžná kancelář, ale místo s diplomatickým krytím.“

Pan ministr zároveň řekl, že by se pobočka měla posílit diplomaticky. Co je tím přesně myšleno, je to stěhování celé ambasády?
„Pobočka funguje jenom pár měsíců, takže je ještě brzo ji nějak významně posilovat, ale určitě se o tom s panem ministrem pobavíme.“

Na přestěhování tlačí hlavně pan prezident, je to totiž jeho velký sen. Kdyby se rozhodlo o stěhování, jak moc těžký proces by to pro vás byl, trvalo by to týden, měsíc či déle, než by se vše zařídilo?
„Já myslím, že ta metoda postupných kroků, která se nyní aplikuje, je správný směr. Před dvěma a půl lety se tam otevřel Český dům, vznikla tam ta druhá pobočka konzulárního oddělení a myslím, že na stěhování jednoho dne dojde. Jak moc by to bylo těžké a složité, to nedokážu říci.“

A byl byste pro stěhování?
„Víte v Jeruzalémě je sídlo prezidenta, premiéra, nejvyššího soudu a všech ministerstev kromě rezortu obrany, který je v Tel Avivu. A všichni velvyslanci se musí z Tel Avivu přesunout do Jeruzaléma, který je dvě hodiny cesty, když chtějí na ministerstvo zahraničí či se účastní nějaké akce, takže podle mého chování některých západních států k Jeruzalému a přesunu je podle mého pokrytecké.“

Izraelem hýbe také covid, kromě rychlého očkování svých obyvatel, také země měla jedny z nejpřísnějších restrikcí a lockdownů. Jaká je tam aktuálně situace?
„Já jsem to vnímal tak, že stát díky covidu ukázal nějakou svou životaschopnost a uměl se rozhodovat rychle i za cenu rizik. A netýká se to jenom Izraele, ale i Česka a dalších států EU a světa. Třeba tam nikdo moc neřeší nedodržování protiepidemických opatření. Tam je disciplína, a to i když tam nějací odpůrci očkování samozřejmě jsou.“

Přes rok tam s vámi žila také vaše žena Veronika Žilková. Jak ona vnímala váš přesun do Izraele a neutíkal jste z Prahy před ní?
„Neutíkal, jsem rád, že tam Veronika se mnou byla. Pro ni osobně to byla určitě zkušenost k nezaplacení a změna. Kdy jsem ale byl rád, že tam není, tak to bylo v tom květnu při ostřelování Hamásem, a to myslím zcela vážně. I když o tom nemluvím nějak dramaticky. Ona vždycky nějaká míra nebezpečí tam je, přece jenom raket Hamás vystřelil tisíce.“

Proč se vlastně vrátila domů do Prahy?
„My máme poměrně rozsáhlou rodinu. Ona i já máme maminky, které jsou ve velmi seniorním věku a je potřeba se o ně nějak postarat. A to z Izraele jaksi nebylo možné, jedná se o dvě osoby, které vyžadují aktivní péči.“

A budete chtít, aby se tam za vámi zase vrátila?
„Veronika, když tam byla, tak mi ohromně pomáhala a byla velmi aktivní. Ale jestli se vrátí, to uvidíme. Ale stopa, co tam po ní zůstala, je neodmyslitelná. Založila tam totiž pro smíšená manželství českou jazykovou školu, která se odehrávala u nás doma v obýváku jednou či dvakrát za měsíc. Prostě k nám třeba v sobotu přišlo šedesát lidí a ona se jim věnovala. A v tomto se snažíme pokračovat, i když tam s námi Veronika není.“

Prostor X: Rozhovor s Matějem Stropnickým