Petr Haničinec je mrtvý! Manželka se rozplakala, vyndala břitvu a...

• Poslední noc byla strašná
• Rakovina ho mučila řadu let
• Zemřel doma, ve své posteli

BRATRONICE – Je středa, šest hodin ráno. Do jeho vlastní postele ve skromně zařízené světnici přízemního domku v Bratronicích na Kokořínsku si pro něj právě přišla smrt. Herec Petr Haničinec (†77) včera zemřel...

Jeho žena Radunka (56), čtvrtá manželka, sedí na pelesti a pomalu si uvědomuje tu ztrátu. Zároveň si ale v duchu říká: Konečně! Kdo to nezažil, nepochopí. Rakovina tlustého střeva jejího Péťu trýznila strašnými bolestmi několik let, vzala mu všechny síly i chuť k životu. Teď už se ale trápit nebude, teď už mu bude jen lépe...

Utekl jí. Hodiny ukazují šest ráno. Slunce ještě nevyšlo, a v Radčině duši nevyjde dlouho. Pomodlí se a utře unavené oči. Poslední noc s manželem téměř nespala. Jeho poslední hodiny nebyly vůbec jednoduché. Drobná žena odchází do koupelny a bere do ruky břitvu... Radka Haničincová svému milovanému Péťovi naposledy poslouží. Už mrtvého ho oholí a oblékne. Nemůže si nevšimnout, že na obličeji legendárního herce je konečně po dlouhé době klid a mír. Slabá útěcha... Když je dokonáno, bere Radunka do ruky mobilní telefon. Je třeba informovat nejbližší rodinu, jeho dceru a syna z předchozích manželství, kamarády, zařídit vše potřebné. Během prvních telefonátů začíná plakat. A uvědomuje si i další věc. Musí co nejrychleji pryč, pryč z toho domu bolesti a smrti, kde její manžel svedl nejtěžší boj svého života.

Do bratronického domku přijíždí pro hercovo tělo vůz, kolem deváté hodiny ráno doráží pro zlomenou Radku Haničincovou její dcera Simona. Další věci již zařizuje starosta Bratronic Vladimír Štěrba, který už vyhlásil, že pohřeb bude příští pátek. Obě ženy spolu odjíždějí a Radunka si vypíná telefon. Nemá sílu s nikým mluvit. Teď ještě ne...

Zprávu o hercově smrti si jeho kamarádi volají i mezi sebou. Jazzmana Laďu Kerndla, jednoho ze čtveřice největších kamarádů, k nimž patří ještě skladatel Karel Vágner a zpěváci Pepa Fousek a Jan Vyčítal, kteří se u Haničince střídali do poslední chvíle, zastihla ta strašná zpráva na zubařském křesle ve Zlíně. „Je to hrozné, jsem z toho zdrcený. Byl to upřímný a otevřený člověk, takový, jaký má být každý správný chlap. A jeho žena se o něj krásně starala, měla by za to dostat medaili, čím vším si prošla,“ pláče Kerndl. A zlá zpráva se šíří dál. Všichni se jí báli, trochu ji očekávali, ale přece je teď překvapila. „Vždyť se mu nedávno udělalo lépe!“ kroutí nevěřícně hlavou.

To se ale jen Péťovo tělo, prolezlé rakovinou a zmučené mozkovou mrtvicí a cukrovkou, nadechlo k poslední cestě. Lékaři už tehdy říkali: „Když se takhle těžce nemocnému člověku najednou jakoby zázračně uleví, nevěstí to nic dobrého. Často se to před smrtí stává.“ Nohy ochromené snětí a vynechávající srdíčko mu poslední rok už nedovolily vstát z postele. Od včerejška už ho nebolí nic. Už žádné pády v křeči z postele, žádné noci prokřičené bolestí, žádné řeči o sebevraždě. Teď už je mu dobře. Tam nahoře, v hereckém nebi…