Meky Žbirka: Přijde mi hloupé někoho kritizovat, ale...
PRAHA – Nejznámější slovenský zpěvák žijící v Praze Miro Žbirka (55) by prý práci v porotě hudební soutěže, jako je třeba startující X Factor na Nově, nikdy nevzal. „Připadá mi hloupé, že bych měl jako porotce kritizovat mladší zpěváky,“ přiznává hudebník, který je oblíbený pro svou bezkonfliktnost i letargickou hudbu.
Meky, jak mu přezdívají, před několika dny vydal výběrové dvojcédéčko 2x22, na kterém se ocitly jeho nejznámější písně jako Možná se ti zdá, Atlantida, Biely kvet či Sněhulák, včetně dvou novinek. A deník Aha! během křtu cédéčka Mekyho vyzpovídal!
Jak jste se seznámil se svou manželkou Kateřinou?
„To byla láska na první pohled, i když jsem ji měl původně vyhodit! Přišla za mnou totiž do šatny po koncertě v Lucerně, a já ji bral, jako že prošla přes kontrolu managementu a ochranky. Jenže ona jen měla ten komplex tak zmapovaný, že zkrátka věděla, jak všechny kontroly obejít. Když se za mnou dostala, tak mě požádala o rozhovor. Já tehdy nemohl, ale pozval jsem ji na autogramiádu další den, že jí teda něco řeknu. No a pak jsme se k tomu interview už nikdy nedostali.“
Proč jste po rozpadu federace zůstal v Čechách?
„V Praze jsem zůstal proto, že jsem se tu oženil. Po revoluci jsme sice nějaký čas pendlovali a chvíli žili v Bratislavě, chvíli v Praze, ale jak šla dcera do školky, tak jsme se skutečně usadili. Na Slovensku jsem ale velmi často a oproti minulosti, kdy jsme jeli cestu Bratislava – Praha celý den, jsou to teď po dálnici tři hodiny cesty.“
Jak vypadá váš běžný den?
„Mám dva druhy dnů – buďto mám večer koncert, nebo ne. Pokud nikoliv, tak se ráno probudím a dopoledne skládám. Pak oběd, občas na mě čekají nějaké marketingové povinnosti – musím řešit mastering, nebo to, jak bude vypadat obal cédéčka. Odpoledne se snažím věnovat rodině a večer opět skládám a hraju si. Pokud mám ale večer koncert, tak mám zabitý téměř celý den, protože spoustu času zabere příjezd na místo, zvuková zkouška i samotné představení.“
Vídáte se ještě s bývalými členy své kapely Modus?
„S některými ano, s některými ne. Občas se vidím s Marikou, která se mnou natočila dokonce u sebe v obýváku duet Tajnosľubná na poslední album Dúhy. A třeba Janko Lehotský byl nedávno i na oslavě mých narozenin, ale s někým jsem se neviděl celá desetiletí. Ale o to příjemnější je, když potkám někoho, koho jsem neviděl třeba takových třicet let.“
Kdo bude další zpěvačkou, s níž nazpíváte příští duet?
„Zatím nevím, vždy se rozhoduji až poté, co tu písničku mám. Většinou mě první napadne Marika Gombitová, ale tu přesvědčit na nějakou novou nahrávku je nadlidský úkol, to se povede jednou za deset let. Rád si vybírám i nové nebo zatím neznámé zpěvačky, jako třeba Marthu na Co bolí, to přebolí.“
Hrajete raději na koncertě, nebo na velkém turné?
„Turné absolvujeme s celou kapelou, jede to se vší parádou, světly, vynikajícím zvukem. Menší vystoupení jsou o pohodě, jen v akustické sestavě a není to tak stresující. To jsou takové záležitosti, kterými se udržuji ve formě, baví mě a můžu také trochu improvizovat.“
Kde nejraději posloucháte hudbu?
„Já si vždycky z alba pustím jednu, dvě písničky, a pak už musím zase dělat něco jiného, takže na to nemám moc času. Proto miluji, když jedu autem do Bratislavy a dostane se na ta alba, která u mě stojí ve frontě. Sice to není o bůhvíjaké čistotě zvuku, ale aspoň na to mám klid a čas.“
Máte ambice napsat muzikál?
„Já jsem narazil na tuto hudbu v éře Rolling Stones, kdy to moc neletělo. Nikdy jsem tedy ambice napsat muzikál neměl, ale v jednom slovenském jsem si pak dokonce zahrál. Jmenoval se Neberte nám princeznu a na Slovensku byl docela kultovní, hrál jsem tam právě s Marikou Gombitovou. Jak o tom přemýšlím, pokud by mě někdo oslovil, možná někdy v budoucnu nějaký napíšu, protože je to přece jen něco, co jsem ještě nezkusil.“
Dostal jste nabídku na porotcování v SuperStar. Proč jste ji nevzal?
„To není pro mě, osobně mě tenhle typ soutěží moc nebaví a připadá mi hloupé, že bych měl jako porotce kritizovat mladší zpěváky. To by mi nesedělo, nejsem ten typ. Podle mě by se v této oblasti spíš ti starší měli učit od mladších, kteří mají často nejnovější trendy v malíčku. Ale hodnotit, jestli někdo zpívá dobře, nebo špatně, to ne. Já bych jim akorát mohl poradit, jak naladit kytaru a co dělat, když před koncertem sípou.“
Zahrál jste si i v seriálu Ordinace v růžové zahradě. Plánujete návrat?
„Ano, na začátku celé série jsem řekl v jednom dílu pár vět, ale to bylo spíš z hecu. I kdyby mě někdo nyní oslovil s nabídkou, tak na to nejspíš nekývnu, protože bych musel pravidelně někde být. A já jsem zpěvák a chci se soustředit na zpěv, a ne na herectví, takže naopak ze svého života vymazávám ty činnosti, které mi ve skládání brání.“
Jste milovník Beatles, líbí se vám i hudba Seana Lennona?
„On je zajímavý, určitě je ovlivněný hudbou své matky Yoko Ono, jeho nedávný koncert v pražské Lucerně byl skvělý, moc se mi líbil. Asi nikdo z nás si nedovede představit, že by byl synem někoho tak slavného jako John Lennon, ale on se s tím nejspíš bez problémů vyrovnal.“
