Hvězda Zločinů Velké Prahy Žáčková: ŽIVOT V TROSKÁCH! Přišla o všechno
39 fotografií
Z ulice skočila rovnou do manželského lože inspektora Havlíka alias Jiřího Langmajera (54). Nenapravitelný sukničkář se ale nakazil kapavkou a Lucii Žáčkové (43) alias prostitutce Toni zlomil srdce. Těžké to ale herečka neměla jen ve Zločinech Velké Prahy. Kvůli penězům v reálném životě přišla o svůj domov – milovaný statek.
Titulky sedmého dílu utnuly dobový seriál zrovna ve chvíli, kdy bývalé prostitutce Toni tekly kvůli nevěrnému manželovi slzy. Ty si držitelka Ceny Thálie, Ceny Afréda Radoka i Českého lva neutírala za poslední měsíce jen před kamerou.
Už na to neměla
Nechtěně totiž musela od základů změnit svůj život. Nadaná herečka před dvěma a půl roky všechny své peníze investovala do starého statku. „Díky práci jsem velmi zbohatla a pronajala jsem si pětapadesát kilometrů za Prahou starý statek. A v něm jsem si dva a půl roku žila poklidný život, který byl krásný. Nedávno jsem ale ten statek musela opustit, protože jsem už na to neměla,” přiznala Žáčková.
Své věci rozdala
Odchod pro ni byl hodně těžký, zbavit se musela poloviny věcí, včetně nábytku na míru a ručně dělaných originálů, které by se do pražského pronájmu nevešly. „Už jsem na to neměla tak nějak celkově. To nádherné místo se muselo nejen platit, ale taky se o ně musel někdo starat. Musí to fungovat, člověk tam nemůže shnít. A mně došlo, že už nemám sílu, bylo to i docela náročné,” popsala pro novinky.cz. Za měsíc a půl měsíce se tak třikrát stěhovala. Nejdřív do pronájmu v Berouně, pak musela vyklidit i menší byt u pražského Václavského náměstí.
Nechtěla dluhy
„To ukončení nádherného období mě trochu vykolejilo a já jsem najednou nevěděla, kde vlastně chci být. Věděla jsem, že se potřebuju uskromnit, že nechci mít dluhy a chci mít na složenky. A najít způsob života, který mi zase bude vyhovovat,” dodala. „Naprosto mě to vyčerpalo, takže i když bych chtěla dělat něco smysluplného a někde pomáhat, tak jsem na to neměla vůbec sílu,” uzavřela. Další díl Zločinů Velké Prahy sledujte 21. března od 20.10 hod. na ČT.
Covid ji připravil o roli
Aby těch starostí nebylo málo, zrovna když zkoušela novou hru a dostala nabídku do angažmá Činoherního klubu, kde je novým uměleckým šéfem Martin Finger (50), onemocněla covidem. A měla dlouhý a nepříjemný průběh. „Museli mě přeobsadit. Nebyla schopná skoro ničeho. Když už jsem měla po nemoci, její následky jsem pociťovala ještě dlouho,” popsala s tím byla poté asi dva měsíce neskutečně unavená a nešlo to nijak překonat. „Doteď to není úplně dobré. Pořád hodně odpočívám. Svoje síly si musím rozložit a dobře s nimi naložit,” dodala.
Blesk Podcast: Langmajer sexappeal z tlamy nevymaže, Plesl v roli exceluje, řekl režisér
Víc ji nadchla Božena
Dobovou kriminálku s Jaroslavem Brabcem (66) natáčela dva roky zpátky. Na place se potkávala vlastně jen s Jiřím Langmajerem a malou Mirou Štěpánovou (11), která mu hrála dceru. „S Jardou mě mě to bavilo, protože byl občas šílený,” prozradila v Sama doma. „Mám ráda dobové natáčení, když mi to tam sluší. Nejvíc se mi líbila Duka 61, potom Balada o pilotovi, v Boženě se mi to na kameře taky líbilo, ale Zločiny si nejsem jistá,” dodala. V minisérii, která běžela v České televizi před Zločiny Velké Prahy, hrála matku slavné spisovatelky Němcové.
Příběhy prvorepublikových nevěstek : Zdravotní prohlídky a zákaz obnažování
– Mohly si vydělat víc než univerzitní profesor. Podobně jako dnes ale nebyla prostitutka jako prostitutka! Za první republiky byl velký rozdíl mezi tím, když si lehké ženy sháněly kunšafty na ulici, nebo je obšťastňovaly v luxusních salonech. Byť pro ně platila různá pravidla, lékařské prohlídky měly povinné. Mezi nejluxusnější pražské podniky plné lákadel pro horlivé muže byl nevěstinec na rohu ulic Josefovské a Rabínské. Holka tu stála dvacetinásobek toho, co se platilo za pouliční cajdrnožky, jak se tehdy říkalo. Na rozdíl o století později bylo spíš nevýhodou, když byla prodejná žena jako lunt, zákazníci prý dávali běžně přednost i matrónám vážícím přes sto kilo s velkými ňadry.
Většina nevěstek nicméně začínala svou kariéru na ulici, kde to tak jednoduché nebylo. Platila tady úplně jiná pravidla – nesměly se výrazně líčit, svůdně obléct ani své zákazníky oficiálně lovit. Pokřikovat už vůbec ne! Jinak je muži zákona nemilosrdně zatýkali. Poběhlice si proto u kunšaftů vypomáhaly různými historkami o nemilosrdném otci, který je vyhodil z domu, ukradené šrajtofli nebo ztracených klíčích. V roce 1922 byl schválen aboliční zákon, který nevěstince v podstatě zrušil kvůli strachu z pohlavních chorob. Největšími strašáky byly syfilis, na niž až do objevu penicilinu neexistoval lék, a kapavka. Úředníci víceméně prostitutky tolerovali, povinně se ale musely registrovat na úřadech a chodit na lékařské prohlídky. Podle dobových statistik bylo po válce v Praze registrovaných asi 2000 prostitutek a 20 nevěstinců. Fungovat jich mohlo ale dvakrát více
Podívejte se na hru Činoherního klubu s Lucií Žáčkovou Velmi křehké větve:
39 fotografií
