Kateřina Cajthamlová: Obezita je nemoc, šikana je nespravedlivá!
23 fotografií
Držíte v touze za štíhlým tělem populární diety, avšak opakovaně bez kýženého úspěchu? Pozor, problém může být v neznalosti vašeho zdravotního stavu! Jak si tedy správně počínat při snaze zhubnout a váhu si udržet, radí MUDr. Kateřina Cajthamlová (58).
Paní doktorko, jak by měl ideálně postupovat člověk, který se chce pustit do hubnutí?
„Jít ke svému praktickému lékaři. Ten zjistí, jestli dotyčný nemá cukrovku nebo jiné metabolické onemocnění. Co je šokující, a mě to už patnáct let rozčiluje, je fakt, že u nás máme kvalitní dostupnou péči, a lidi se chovají, jako kdybychom zde žili v buši.“
Jak tomu rozumět?
„To znamená, že neznají svůj zdravotní stav a neodborně a laicky do něj zasahují. Paní, která vůbec netuší, zda není třeba nemocná, si koupí na internetu z Číny nějakou blbost, zaručený hubnoucí preparát nebo zajde na stránky kulturistů a podle zdravého svalnatého muže si naordinuje jídelníček. Lidi se chovají absolutně iracionálně.“
Není to způsobeno tím, že jsme přehlceni informacemi a lidé v touze shodit kila zkoušejí kdeco?
„Obezita je nemoc. Takže doporučuji navštívit svého praktického lékaře, aby on zhodnotil zdravotní stav, nabral laboratoř a posoudil, zda je vůbec co hubnout. Nebo místo keto diety doporučí dietu diabetickou. Případně řekl, že není namístě vysazovat lepek a mléčné výrobky, neboť pacient nevykazuje známky intolerance. Stejně jako jdete k lékaři s angínou, vyrážkou, teplotou... Já nechápu, proč se obezita mezi lidmi přestala považovat za nemoc.“
Myslím si, že společnost obezitu jako nemoc nevnímá.
„Obézní lidé jsou šikanováni ve svých rodinách, ve svém blízkém okolí, kdykoli vylezou z domu, ale také u některých lékařů.“
Kateřina Cajthamlová: Když nemám dobrou snídani, není to se mnou ono
POSMĚCH NENÍ NAMÍSTĚ
Jak se šikana obézních projevuje?
„Podívejme se na srovnání dvou nemocí, o kterých se mluví. Nádorové onemocnění versus obezita. Obojí má více příčin, u obojího je genetický základ, obojí lze dát do pohybu špatným životním stylem,obojí zhoršuje kvalitu života a obojí zkracuje život. V tomto je to stejné. Rozdíl je v tom, že jestli má někdo nádor, nevidí každý laik z dálky. A druhá, horší věc je ta, že máte-li nádor, ihned se vám dostává soucitu a nabídky pomoci, a to i když je člověk kuřák a sám si to způsobil.“
Chápu, lidé s nadváhou jsou naopak hned vystaveni posměchu.
„Ano, u obezity je člověk napadán z přejídání, přitom to tak vůbec nemusí být. Takže laici dělají diagnózy, šikanují na základě změny tělesného schématu. I cizí lidé v tramvaji se o ně otírají! U jedné diagnózy získáte soucit a podporu, u druhé ostouzení a odpor. V USA byl proveden výzkum, kde vyšlo najevo, že už studenti medicíny se s despektem dívají na lidi s odlišným tělesným schématem.“
Tohle asi obézním na sebevědomí nepřidá…
„Nedávno jsem byla na premiéře severského filmu, který se v originále jmenoval Fat front neboli Fronta tlustých, ve smyslu aktivismus tlustých, a u nás se to přeložilo jako Pěkně tučná sebeláska. Slyšíte ten hejting (hejt, z angl. hate – nenávistný komentář, připomínka – pozn. red.)? Hejting i v překladu názvu! Nedalo mi to a přeložila jsem to té režisérce, načež ona se tak zvláštně podívala a řekla jen: Asi to tak Češi potřebují. Když vtom se v zadní řadě ozvala mladá hubená dívka se slovy: To je sranda! To znamená, že lidé se nestydí obézní ponižovat ani takto na veřejnosti.“
PANDEMIE A STRES MĚNÍ CHUTĚ
Současná pandemická doba asi také hubnutí příliš nepřeje, že?
„Krize a vystupňovaný stres – zejména strach z budoucnosti a obavy o přežití – mění chutě k jídlu, rychlost konzumace potravy i trávení a zpracování živin. Mění se citlivost tkání na inzulin a to vede k vzestupu cukru v krvi a k tvorbě útrobního tuku. Akutní stres vede k omezení hladu, žízně a k poruchám spánku, zvyšuje se chuť na maloobjemovou vysokoenergetickou stravu (sladká tučná, slaná tučná) a na alkohol. Chronický psychický stres vede k udržování vyššího procenta tuku v těle, protože tuk má tlumivý efekt na mozek a omezuje potřebu ostatních živin (bílkoviny, sacharidy), na jejichž zpracování potřebuje organismus víc energie než na zpracování tučné stravy.“
Jak z toho kruhu tedy ven?
„Nastavit podle zdravotního stavu realistický cíl hubnutí a dojít k němu fyziologickou cestou, což je přidáním pohybu a stravy. Je to, jako když chcete zvýšit obrat v obchodě s kabelkami a vyprodat sklady. Tak potřebujete zákazníky, což je energetický výdej, a potřebujete také kabelky, což je strava.“
Jak moc je pohyb při hubnutí důležitý?
„Pohyb patří mezi základní projev a potřebu zdravého člověka v každém věku. Pohyb v přírodě, na čerstvém vzduchu, za každého počasí a s mírnou zátěží je to, co udržuje naši aktivní hmotu (svaly, kosti), vnitřní orgány i imunitní systém a psychiku zdravé a odolné. Ne nadarmo se říká, že kam nechodí slunce, chodí lékař.“
Celý rozhovor najdete v tištěné verzi Nedělního Aha!.
Rozhovor s Kateřinou Cajthamlovou:
23 fotografií
