Exkluzivně Martina Poulíčková: Z MUŽŮ UŽ MÁM STRACH

Exkluzivně o rozvodu se sporťákem Poulíčkem

● S Pavlem stále bydlím
● Na penězích jsme dohodnutí
● Je nám ze všeho smutno

Pět let byli spolu. A vypadalo to, že je nic nemůže rozdělit. Modelka Martina POULÍČKOVÁ (28) a novácký sporťák Pavel Poulíček (32) vypadali jako naprosto ideální pár. Najednou přišla zpráva, že jejich láska zmizela a že se čtyři roky po svatbě rozcházejí. Jak prožívá krach svého manželství krásná Martina? Co za ním vězí? A jak si plánuje budoucnost?

Když jste vstupovala do manželství s Pavlem, co jste od něj vlastně očekávala?
Chtěla jsem, aby to byl svazek na celý život. Brali jsme to tak myslím oba dva. Přála jsem si, aby to bylo o soužití dvou lidí, kteří se milují, mají si co říct, rozumí si a drží jeden druhého nad vodou.

Plánovali jste děti?
Tohle byla věc, kterou jsme nijak hluboce nerozebírali. Děti jsem chtěla, ale nic jsme neplánovali.

Pavel děti nechtěl?
Nevím… Asi ano, jako každý.

Proč to tedy nedopadlo?
Prostě nedopadlo. (posmutní)

Teď se po čtyřech letech manželství rozcházíte. Jak jste daleko s rozvodem?
Podali jsme žádost o rozvod a čekáme, co bude dál. V podstatě jsme se na všem dohodli, tak doufám nebude žádný problém.

Jako důvod jste uvedli vzájemné odcizení, ztrátu lásky. Kdy jste začala tohle pociťovat?
To se nedá úplně přesně říct, ale už to trvalo delší dobu. Hezkých chvil bylo čím dál míň, společných chvil bylo také čím dál míň a společných chvil, které bychom nějak smysluplně využili, bylo také míň.

Tohle je ale krize, kterou ve vztahu zažije spousta párů. Zamilovanost vyprchá a přijdou všední starosti. A rozvod není prvním řešením…
To jistě a myslím, že jsme to oba věděli. Ale když odejde zamilovanost, měly by přijít na řadu věci, které jsou společné. Nenosíme si kytky, nechodíme na procházku po Karlově mostě, ale přesto máme potřebu být spolu, dávat tomu druhému to, co potřebuje nebo po čem touží. Dám příklad: před lety jsme někde spolu byli, bylo nám tam hezky, tak proč to nezopakovat…

Nemohlo to být také tím, že oba máte atraktivní a náročná povolání?
Trochu asi ano, jsme oba vytížení, ale myslím, že momenty, kdy jsme měli volno, jsme měli zvládat jinak.

Co třeba žárlivost, nehrála ve vašem vztahu nějakou roli?
Myslím, že ne. Já sice žárlivá jsem, ale tak přiměřeně a Pavel je velmi klidný a rozumný muž.

Cítíte vinu na krachu vašeho vztahu?
Na spoustě věcí samozřejmě mám svou vinu. Vím, že jsem hodně náročná, možná trochu neústupná a nekompromisní.

Hádali jste se? Umíte to vlastně?
Já se pohádat umím, dokonce to občas potřebuji, abych ze sebe dostala negativní emoce. Na druhou stranu neumím kvůli nějakému problému třeba týden mlčet, nevydržím to ani den. Pavel se naopak absolutně nehádá.

Už máte představu, co bude dál?
Jsem docela z toho všeho unavená, zničená a dá se říct i nešťastná, takže neplánuju vůbec nic. Nemám chuť cokoli vymýšlet ani se jít třeba někam bavit. Vždycky se přemlouvám, abych šla s kámoškou na kafe, když jsem to slíbila. Vím totiž, že jsem v takovém citovém rozpoložení, že jsem třeba i protivná, nekomunikativní.

Čeká vás řešení řady praktických věcí. Kde například teď bydlíte?
Zatím bydlíme s Pavlem spolu.

To musí být zvláštní, denně se večer potkávat doma… To si třeba uvaříte každý vlastní večeři a sedíte na druhé straně stolu?
To zase ne, ale zvláštní to je. My jsme oba rozumní lidé, někdy si říkám, že až moc rozumní…

Jak jste se dohodli ohledně společného majetku?
To bych nerada tady rozebírala.

Tak jinak. Přemýšlela jste třeba, co uděláte se společnými fotkami?
To mi ani nepřipomínejte, to bude hrozné. Fotky miluju, hrozně ráda fotím, takže jich mám hodně. Jsou teď u mě, Pavel řekl, že se na ně nebude dívat, aby se netrápil. To já mám tendence je pořád vytahovat.

A vzpomínat na to krásné, co jste prožili?
Jasně. To hezké se mi vrací, pak je mi líto, že to takhle dopadlo. Ale s Pavlem jsme prožili opravdu hodně hezkého, a to mu nemůžu a ani nechci upřít.

Co jeho jméno? Necháte si ho, nebo se vrátíte k dívčímu jménu Böhmová?
Přemýšlela jsem o tom, ale nakonec jsem se rozhodla, že si nechám Pavlovo jméno, pokud nebude proti.

Kdo je vám v těžkých chvílích největší oporou?
Moje rodina v Brně, u které teď trávím hodně času. Hlavně maminka mi moc pomáhá. Je to ona, které vždycky volám, třeba i bulím do telefonu a ona mě vyslechne. Je skvělá, navíc je to člověk, který mi neříká jen to, co chci slyšet. Mluví se mnou přímo, já se sice často urazím, ale vím, že to myslí dobře a že má často pravdu. Umí mě podržet, a toho si moc vážím.

Co nový vztah?
To teď vůbec neřeším, neříkám, že se neohlédnu po hezkém chlapovi, ale na nový vztah se necítím, je to příliš čerstvé.

Mluvilo se například o Richardu Krajčovi…
K tomu nemám co říct.

Jací muži se vám tedy líbí?
Myslím, že má být s chlapem sranda a že by si měl umět udělat srandu i sám ze sebe. Také by měl být chlap, který bude umět prásknout do stolu a říct »takhle teda ne«, na druhou stranu by měl být oporou, člověkem, na kterého se mohu spolehnout a který se dokáže postarat o rodinu.

Hodláte se ještě někdy vdát, nebo jste už na svatby zanevřela?
Z vdavek a vlastně i z vážného vztahu mám teď strach. Bojím se, že to zase nebude dobrý, že to nevyjde… Svatbu jsem už zažila, bylo to krásný, ale teď už nevím, jestli je potřeba mít na fungující vztah papír. Připadá mi, že je náročnější si vztah udržet, když ten papír nemáte. Lidé, a chlapi zvlášť, získávají svatbou obrovskou jistotu, a to je chyba.

Ale svatba má přece smysl. Třeba kvůli dětem…
Pak ano, samozřejmě bych chtěla pak mít stejné jméno jako mé děti a jejich otec.

Takže po dětech pořád toužíte?
Ano, chtěla bych tři – dva kluky a holku. Už mám nejvyšší čas... (poprvé se usměje)

Takhle žiju...

Jak se dostala k modelingu:
Syn kolegyně mojí mámy dělal manekýna a jednoho dne přišel s tím, že bych to měla zkusit. Bylo mi šestnáct, moc jsem si od toho neslibovala, ale šla jsem do toho. Nakonec mi přišla nabídka do Paříže. Máma mě ale nepustila, protože trvala na tom, abych si dodělala školu. Cestování jsem si užila kolem dvacítky, teď pracuji doma. Mám to tu ráda, hlavně svou rodinu, kamarády a známé.
Co dělá právě teď:
Chodím klasické přehlídky, fotím. Už pět let spolupracuji s kouzelníkem Pavlem Kožíškem, dělám mu asistentku. Pavel je vynikající šéf, moc jsem se od něj naučila. Mými kolegyněmi jsou Zuzana Rosáková a Martina Dvořáková, se kterými si skvěle rozumím. Je to prostě fajn parta, přijďte se do Divadla kouzel určitě podívat!
Její plány do budoucna:
Vím, že profese modelky je omezená věkem. Zatím ale nic neplánuji. Časem bych se chtěla věnovat produkci nebo by mě lákala nějaká prospěšná práce. Třeba v některé z nadací nebo na sociálním úřadě.

Autor: Lenka DOSTÁLOVÁ
Foto: ČTK