Muzikálová hvězda Smyčková: Semafor je má druhá rodina
23 fotografií
Jejím osudem je divadlo Semafor. Jolana Smyčková (41) sem přišla po konzervatoři a už neodešla. Nevídáme ji v televizních seriálech s výjimkou Ordinace v růžové zahradě 2, upsala se hledišti legendární scény. Jak se jí teď žije, když jí koronavir sebral všechny role?
Loni oslavil Semafor, kde hrajete, 60 let. Kolik z nich jste tam vy?
„V Semaforu hraju už dvaadvacet sezon. Tedy pokud se ta loňská a letošní dají počítat. Kvůli covidu jsme v březnu skončili a pak hráli jen v září. Byla jsem ve čtvrtém ročníku na konzervatoři, když mě s Martinem Písaříkem vzal náš učitel do televize, abychom tam zazpívali duet. Vybrali jsme Motýla od Suchého a Šlitra. Krátce na to mě týž učitel poslal na právě se konající konkurz do Semaforu. Toho Motýla si se mnou zazpíval sám Jiří Suchý a už si mě tam nechal.“
Napadlo vás, že to bude tak nadlouho?
„Ani on, ani já jsme netušili, že se na těch prknech budeme pravidelně potkávat tolik let. Je mi ctí. Nepočítala jsem přesně, v kolika původních hrách Jiřího Suchého jsem hrála a kolik rolí mi napsal takzvaně na tělo, ale přes třicet jich bude. Některé hry mají úctyhodný počet repríz. A semaforská Kytice? To je úplný fenomén. Teď měla, tuším, 876. reprízu a v hledišti je pořád plno. Já jich odzpívala přes dvě stě padesát. V Kytici hraju Bludičku, kterou kdysi zpívaly Petra Janů a Hanka Zagorová, a svádím poutníka Suchého. Ráda vzpomínám na hru Lysistrata, která se také hrála dlouho. Byla celá v krásných verších. Pravda, byly dost odvážné a lechtivé, ale tak to už kdysi dávno Aristofanes napsal. Pan Suchý to v této odvážné formě přebásnil. Prý byl ještě mnohem umírněnější, než jeho řecký kolega dramatik.“
Ivan Král a Jiří Suchý zpívají společnou píseň
To jste už se Semaforem dost zažila!
„Slavila jsem s divadlem čtyřicetiny, padesátiny i šedesátiny. Zažila jsem povodně ve vyplaveném Semaforu v Karlíně, zájezdy po republice, útulný Semaforek na Malé Straně v budově ministerstva kultury a konečně otevření zbrusu nového Semaforu v Dejvicích. Ten je podle slov Jiřího Suchého nejkrásnější. Mně se taky moc líbí.“
Kdo z kolegů vám nejvíce přirostl k srdci?
„Určitě kolegyňka Lucka Černíková. Známe se už dvacet let. Naše rodiny se stýkají, její manžel Lukáš Pavlík, fantastický bubeník skupiny Chinaski, je moc fajn člověk. Naše děti si taky velmi rozumí. Malý Ríša je, myslím, do jejich Sofinky zamilovaný. Zcela veřejně jí říká miláčku. Což je v jeho sedmi letech fakt roztomilé. Sofinka k němu taky není lhostejná. Vystupují spolu v už zmíněné Opeře Betlém, kterou Jiří Suchý před pár lety složil. Druhý můj syn Kristianek zase miluje miminka, takže obdivuje jejich maličkou Elenku.“
A z těch starších ročníků?
„Jirka Štědroň, se kterým jsme byli téměř sousedé. Občas si spolu zahrajeme tenis a taky si po představení rádi dáme plzničku. Je to chytrý chlap, který je pro každou srandu. A už zmíněný Vašek Kopta, který byl kdysi můj opravdu velký kámoš. Společně jsme několik let v Semaforu uváděli pořad Včera neděle byla, do kterého jsme vždy pozvali nějakou výraznou osobnost semaforské historie. Mezi našimi hosty byla Eva Pilarová zvaná Pilarka, Hana Hegerová, Hana Zagorová, Petra Janů, Naďa Urbánková, Karel Vágner a mnoho dalších. Diváci pořad měli rádi a bylo vždy plno.“
A co ti dva hlavní, Molavcová a Suchý?
„Jitku Molavcovou, tu milou bytost, obdivuji nejen pro její herecké umění, ale i pro její čistou a něžnou duši. Nekonfliktní, empatická, tajnosnubná. Vše řeší s rozvahou a vrozenou moudrostí. Rozumíme si a máme se rády. A Jiřík Suchý. Nevšední člověk, který hodně ovlivnil můj život. Jak umělecky, tak lidsky.“
Připomeňte, komu propůjčujete hlas.
„Pokud myslíte ty, které mluvím pravidelně, tak určitě zmíním Jessiku Albovou, výraznou tvář současného Hollywoodu, a taky Emily Bluntovou, která natočila spoustu velkofilmů jako Královna Victorie, Ďábel nosí Pradu a Vlkodlak s Anthony Hoppkinsem. Mluvila jsem ale i třeba Annie Hatewayovou, Angelinu Jolie, Kate Blanchetovou, Gwynett Paltrowovou i Kate Winsletovou. Dabování hororu Muzeum voskových figurín s Paris Hilton ale bylo dost hrozným zážitkem. Při brutálních scénách jsem raději zavírala oči.“
Váš muž, operní pěvec Richard Haan je nositelem Ceny Thálie. Projevuje se to nějak doma?
„Cena Thálie je krásné ocenění od odborné poroty, ale pro Richarda i pro mě je největším oceněním spontánní nadšená reakce publika přímo po přestavení. Člověka to v tu chvíli přesvědčí o tom, že svou práci odvedl dobře. Potřebujeme nějakou zpětnou vazbu. Jsme rádi, když víme, že byl divák spokojený. Kdyby nebyl, naše práce by neměla žádný smysl. Cena Thálie člověku dodá trochu jistoty. Umění je vždy spojené s nejistotou, jestli se bude líbit. Jen ti, kdo tvoří sami pro své potěšení, se nemusí přijetím ostatních znepokojovat. Ale to není náš případ. U divadla chceme, aby byl spokojený divák.“
Celý článek najdete v tištěné verzi Aha! 31. 10. 2020
Jiří Suchý a Michal Prokop - Blues pro tebe
23 fotografií
