Lichtenberg o Gottovi: Rozhovor o vztahu s Ivanou a Karlem
Když se řekne Oldřich Lichtenberg (57), vybaví se muzikálovým fandům Divadlo Broadway na pražských Příkopech a plejáda ryze českých muzikálů s Kleopatrou v čele. Málokdo ale ví, že tento velký muž showbyznysu je vystudovaný doktor práv a s divadlem nikdy nechtěl mít nic společného.
Právnickou fakultu Univerzity Karlovy jste úspěšně absolvoval v roce 1985. Co jste dělal pak?
„Po vysoké škole a absolvování vojny jsem nastoupil na tehdejší Obvodní národní výbor v Praze 1, ale neustále mě to táhlo k autorskému právu. A někdy v roce 1988 jsem v novinách našel inzerát, že ministerstvo kultury hledá pro legislativně-právní oddělení právníka. Přihlásil jsem se a dostal od tehdejší šéfové úkol zpracovat řešení jakéhosi právního zadání, což jsem učinil, a přes odpor šéfa personálního odboru – neměl jsem prakticky žádnou praxi, ani nebyl v KSČ – jsem byl přijat. A dodnes vděčím JUDr. Karhanové a JUDr. Kordačovi, doyenovi autorského práva na ministerstvu kultury, za mnoho rad a pomoci, z nichž fakticky vycházím dodnes.“
A odtud byl už jen krůček k celebritám?
„Na tehdejší ministerstvo kultury jsem vlétl jako uragán a, alespoň doufám, vnesl do přípravy i výkladu autorského práva – jsem jedním z autorů tehdejší novelizace autorského zákona – objektivní pohled, zdravý rozum i zkušenosti z praxe. A tak se stalo, že se na mě začaly obracet osobnosti české kultury z různých oblastí, abych jim poradil s některými praktickými problémy. Do toho přišel listopad 1989 s mým aktivním zapojením a pozice ředitele právního odboru.“
Tajemství Gotta! Naplánoval posmrtné překvapení. A horší průběh covidu u Grossové
Jak jste se dostal k produkování muzikálů?
„V devadesátých letech jsem se hodně přátelil s Danem Landou, kterého jsem zastupoval v právních a s tím spojených praktických věcech. Dan tehdy dostal nabídku na hlavní roli v připravovaném muzikálu Dracula, ale zhruba několik týdnů před premiérou si na rallyecrossových závodech přelámal ruku a závěrečné zkoušky, a hlavně premiéra a následující představení proběhly bez něj, s démonickým Danem Hůlkou. Landa naskočil později, jenže už se tam necítil dobře a všechny tyto pocity ho vybudily k napsání muzikálu Krysař. Dostal nabídku na jeho uvedení v divadle Ta Fantastika i s nabídkou na koprodukční podíl, který jsme si rozdělili. A tak jsem se dostal k produkování muzikálů. Následovala spolupráce na Johance z Arku a uvedení Krysaře na Nové scéně v Bratislavě.“
Přiznáte ty, které se vám úplně nepovedly?
„Jistě. Samozřejmě příprava původních představení s sebou nese i možnost omylu. Úplně se nám nepovedl třeba muzikál Švejk a divácky nezaujaly třeba Adam a Eva či Ať žije rokenrol.“
Vím, že jste do svých projektů lanařil i Karla Gotta. Marně.
„Měl jsem tu čest žít v éře Karla Gotta, spolupracovat s ním a snad mohu i pyšně říct, že jsme byli přátelé. Vždy jsem se snažil získat ho na nějakou roli do mých projektů, což Karel vždy velmi diplomaticky odmítl. Jediné, na co přistoupil, byla předtočená role předsedy maturitní komise v muzikálu Rebelové a stejně tak Alexandra Dumase ve Třech mušketýrech. A velkým vyznamenáním pro mě bylo a je, že mi Karel svěřil možnost zrealizovat muzikál z jeho písní Čas růží.“
Jak došlo k tomu, že jste svého času v Divadle Broadway zaměstnával i Karlovu Ivanu?
„Jednou za mnou přišel, že se přátelí s velmi schopnou dívkou, které toho času odpadla nějaká práce, a jestli bychom pro ni neměli v produkci práci. A tak k nám přišla Ivana a zůstala několik let. Moc rád na spolupráci s ní vzpomínám. Zůstala u nás až do svého těhotenství. A to mi tehdy opravdu nedošlo – byla pro Karla skutečně osudovou ženou a následně velikou oporou v těžkých chvílích.“
Máte se Slavíkem nějaký nezapomenutelný zážitek?
„Jedním z mých největších zážitků s Karlem Gottem byla naše společná návštěva finále mistrovství Evropy ve fotbalu v roce 1996 na londýnském Wembley. Vzpomněli jsme si skoro na poslední chvíli a sehnali úplně obyčejné vstupenky do sektoru mezi českými fanoušky. Nikdy v životě jsem snad nezažil užaslejší tváře fandů, když mezi ně přišel Karel. A tam mi také došlo, jak obrovská hvězda Karel je a jaký obdiv a respekt má v národě. Celý sektor vstal a skandoval jeho jméno. A vzhledem k tomu, že jsme hráli s Německem, kde má Karel obdobnou popularitu jako v tuzemsku, přidalo se celé Wembley. Na osmdesát tisíc lidí skandovalo jeho jméno a Karel jen stál, třásl si rukama s českými fandy a po tvářích mu tekly slzy dojetí. A mně taky.“
Po smrti Karla Gotta se objevily i takové zprávy, že ho zastupujete. Jak k tomu došlo?
„Když Karel zemřel, obrátil se na mě jeho právník JUDr. Vondráček, jestli bych mu nezprostředkoval kontakt na ministerstvu kultury, aby vysvětlili, jaký je rozdíl mezi státním pohřbem a pohřbem se státními poctami, aby Ivana mohla vybrat, jaký způsob rozloučení s Karlem zvolí. To se také stalo. Nic víc, nikdy jsem ho právně za života ani po jeho smrti nezastupoval.“
Dal jste se na muzikály z hitů českých hvězd. Proč? A kde prapůvodně vznikl ten nápad?
„Už jako kluk jsem měl čtyři české popové hudební idoly – Karla Gotta, Helenu Vondráčkovou, Václava Neckáře a Waldemara Matušku. A v dospělém věku jsem si jen potvrdil, že nešlo jen o klukovské pobláznění, ale že tito interpreti byli a jsou skutečnými reprezentanty doby a jejich písně přežívají na vrcholu desítky let a přežívají i dějinné změny. A proto jsem se rozhodl z jejich písní udělat skutečné hitmuzikály, což se povedlo – Mýdlový princ, Čas růží i Kvítek mandragory jsou neustále vyprodané s potleskem vestoje. A nyní, pokud nám to covid a různá omezení s tím spojená dovolí, připravujeme na osmadvacátého ledna premiéru muzikálu Láska nebeská z písniček Waldemara Matušky, což je nádherná duchařská komedie z pera Zdeňka Zelenky a v jeho režii.“
Celý článek najdete v tištěné verzi Aha!
TVOJE TVÁŘ: Bára Basiková neudržela slzy!