Fotbalista Svoboda (67): Ze zlatého střelce pražič kafe!
4 fotografie
Do postaršího elegána, který už 26 let dělá správce tenisových kurtů na brněnské Veterině, byste na první pohled neřekli, že zařídil jeden z největších úspěchů československého fotbalu. Jindřich Svoboda (67) 2. srpna 1980 nastoupil v 73. minutě do finále olympiády v Moskvě, aby po čtyřech minutách svým gólem zařídil vítězství nad NDR 1:0 a zlato pro Československo. Po 40 letech na svůj životní gól pro Aha! rád zavzpomínal.
Když jsem si o vás hledal informace, dočetl jsem se, že jste všechno, jenom ne brankář. Co jste tedy hrál nejčastěji?
„No pozor, brankář jsem taky byl! Se Zbrojovkou jsme hráli Interpohár s AIK Stockholm a náš brankář Pepa Hron se popral s útočníkem. Měli jsme vystřídáno, takže jsem šel na 20 minut chytat.“
A váš životní gól ve finále olympiády přišel, když jste šel na hřiště místo zraněného útočníka Vízka.
„Taky proto mě tam trenér Franta Havránek poslal, abych to rozhodl (směje se). Dost pršelo, německý brankář mi nejdřív vyrazil hlavičku, ale míč se odrazil přímo přede mě, já ho už jen dorazil“
Srdce olympiády bylo v Moskvě, ale vy jste skupinu a čtvrtfinále odehráli v Leningradě. Jak na to vzpomínáte?
„Tam to bylo špatný. Ubytování nebo strava bylo perfektní, ale bylo tam hrozné horko a bílé noci. Zápasy se hrály večer ve 30 stupních, kvůli světlu jsme nemohli spát a skupinou jsme prošli tak tak. Byli jsme favoriti, každý se na nás chtěl vytáhnout a hrozně nás pokopali.“
Jaké byly oslavy? Zlatá olympijská medaile se musela pořádně zapít!
„To jsme stihli rovnou v Moskvě, basketbalisti nám z ambasády sehnali vodku a slavili jsme na diskotéce, to už byla pohoda. A pak jsme byli úplně všichni medailisté pozvaní do Kremlu, kde byl obrovský raut.“
Jak jste se vůbec dostal od fotbalu na tenisové kurty?
„Když jsem se vrátil z Rakouska, dělal jsem dva roky kustoda prvnímu mančaftu Zbrojovky. Pak jsem to zabalil, další dva roky pražil kafe a odsud už jsem šel rovnou na kurty.“
Vy jste pražil kafe?
„Jo, dostal jsem se k tomu přes kamaráda, který hrával fotbal za Zetor. Říkal mi, že mi udělá daleko lepší podmínky, než jsem měl coby kustod ve Zbrojovce, kde to tehdy nebylo dobré. Tak jsem šel.“
Taky jste pracoval na jaderné elektrárně v Dukovanech, že?
„To už bylo v době, kdy jsem dělal správce kurtů na Skřivanově, kde nebyla hala, takže jsem šest let v zimě jezdil do Dukovan. Natírali jsme komíny, nasazovali protipožární dveře, instalovali palubovky a podobně.“
Nechybí vám teď fotbalové prostředí?
„Já na fotbal pořád chodím, na Zbrojovce se s chlapama potkáváme. Jen si ho už nezahraju, mám problémy s koleny, zvládnu vlastně už jen tenisovou čtyřhru. Ale sem tam si s Karlem Jarůškem a ostatními bývalými spoluhráči dáme nohejbal.“
A coby správce jste spokojený?
„Ale jo, baví mě to. Hlavně jsem u sportu a venku, já bych nemohl být někde zavřený. A mám tu spoustu známých.“
Celý rozhovor najdete v Aha!
4 fotografie
