Zpěvačka Klára Vytisková: Co má s Vojtou Dykem?

Kláro, znamená to, že začínáte zpívat česky?
„Zatím ne. Poslouchám anglicky zpívanou hudbu, vyrůstala jsem na soulu, a tak mě texty napadají rovnou anglicky. Vkládám je do melodie, která je soulově kroucená, hezky mi do ní zapadají. Ale pro dcery jsem složila ukolébavku v češtině, takže je možný, že jednou bude i česká deska.“

Jakou ukolébavku jste napsala?
„O vílách. Když jsem byla v devátém měsíci a čekala první dceru Emilku, zavolali mi ze Streamu, jestli jí nechci napsat ukolébavku. Můj táta nahodil ukulele podklad a já melodii a text. Dnes ji zpívám holkám každý večer, vyžadují ji.“

Proč zrovna o vílách?
„Byly mým dětským tématem, jako dítě jsem je vídávala v únětických lesích. Měla jsem pocit, že tam žijí. Byla jsem přesvědčená, že s nimi komunikuju. Že mám heslo, díky kterému jsem s jednou v kontaktu. V určitém věku jsem ale heslo zapomněla a už jsem se s ní nemohla potkávat. To, myslím, bylo znamení mýho dospívání.“

Vyrůstala jste v hudební rodině, jak moc vás to ovlivnilo?
„Hodně. Táta hrál tenkrát v Nerezu a když mě hlídal, brával mě do studia, kde nahrávali. Zuzana Navarová taky často jezdila k nám domů. Nebo mě ovlivnila kapela Panika. To byly punkový holky, který mě, když mi bylo pět, vzaly na pódium a zpívaly se mnou písničku. Anebo Dan Kohout, táta Bereniky Kohoutový. Jeho deska pro mě byla fatální kolem mých jedenácti.“

Nikdy vás to netáhlo jinam?
„Chodila jsem na gympl a nebrala jsem to tak, že budu jednou dělat hudbu. Ale jakmile jsem měla první diktafon, tak už mi přicházely nápady na písničky. Skládala jsem je asi od třinácti. Nikdy jsem nechtěla být baletkou nebo doktorkou. Chvíli jsem jen měla sen, že budu mít vlastní kavárnu, protože mě bavilo dělat lidem servis. Ale pak jsme si založili kapelu. A bylo to.“

Jakou?
„Jmenovala se Switch Off a už tenkrát jsme hráli moje písničky, ale i nějaký covery. Tehdy s námi hostoval Vojta Dyk, který byl mým spolužákem na gymplu. Ve škole mě nebavila chemie, fyzika, ani tělocvik, a tak jsem si musela najít jinou zábavu.“

A už jste u ní zůstala…
„To je fakt. A k tomu se přidala moje vášeň pro kostýmy. Divadlo Sklep, kam mě táta bral, byla velká snůška lidí, co vlastnila poměrně dost divokých kousků. Viděla jsem tam krabice takových pokladů! Navíc jsem měla tetu, která dělala v Miláně módní přehlídky a posílala nám krabice věcí. Spoustu z nich mám ještě dnes doma v šatníku.“

Celý rozhovor najdete v tištěném vydání Nedělního Aha!

Víme, jak vypadá šatník Kláry Vytiskové a čeho v něm má nejvíc!