Syn Smoljaka vzpomíná na tátu: Bohužel jsme to kvůli jeho nemoci nestihli
30 fotografií
Divadlo miloval a nechtěl se ho vzdát až do poslední chvíle. Ještě 27. května 2010 hrál Ladislav Smoljak (†78) ve hře České nebe, aby do něj 6. června sám vstoupil. Po dlouhé a těžké nemoci. Nechal po sobě řadu filmů, patnáct her, čtyři děti. Včera to bylo deset let, co odešel. Jeho nejstarší syn David (61), který je dnes senátorem, na něj zavzpomínal exkluzivně pro Nedělní Aha!
Která vzpomínka na tatínka se vám vybaví jako první?
„Nezapomenu, jak sjíždíme na kolech strmý kopec a táta v poměrně velké rychlosti pustí řídítka a radostně roztáhne ruce jako Kate Winsletová v Titaniku. To mu už bylo přes sedmdesát let. Byl to frajer.“
Která slova ho ještě vystihovala?
„Houževnatost, pracovitost, racionalita. Schopnost dotahovat věci do konce. A samozřejmě mimořádný talent! Prakticky ve všem, do čeho se pustil, byl úspěšný.“
Když vzniklo Divadlo Járy Cimrmana, bylo vám sedm. Brával vás tam táta jako kluka?
„Bral, ale ono se tenkrát zase tak často nehrálo. Navíc jsme v té době bydleli v Brandýse nad Labem, takže do Prahy jsme jako rodina jezdili spíš svátečně. Pravidelně jsem do divadla začal chodit, až když jsme se později do Prahy přestěhovali.“
Vzpomenete si, kdy jste Cimrmany viděl poprvé?
„Myslím, že mi bylo tak osm devět let. Divadlo tehdy hrálo v Malostranské besedě, což bylo moc krásné prostředí. Vzpomínám si, že na mě udělaly ohromný dojem takové velké petrolejové lampy se stínítky postavené na všech stolech v sále. Už nevím, co se tenkrát hrálo, zřejmě »Třídnice«, ale pamatuji si na tu směsici dětské radosti a hrdosti, že ten člověk, kterému se tak smějí a tleskají, je můj táta. A z těch krásných petrolejek jsem byl taky paf.“
Měl na vás přes práci čas i jako táta?
„Ano, nebylo to tak hrozné. Divadlo se zkraje rozjíždělo velmi zvolna, takže jsme často vyjížděli na různé výlety na motorce, chodili do lesa na houby a opékat buřty, prostě fajn dětství. Ale je pravda, že táta chtěl stihnout všechno – rodinu, film, divadlo... A všechno chtěl stihnout naplno, což při nejlepší vůli někdy nešlo.“
Tatínek byl původním povoláním učitel. Jak se to projevovalo, měl trpělivost?
„Popravdě moc ne. Zvlášť když mi vysvětloval matematiku, tak to často nevydržel a vybuchnul. Zápal pro matematiku a fyziku jsem po něm nezdědil.“
Váš dědeček pocházel z Podkarpatské Rusi. Pátrali jste někdy po svých kořenech?
„Ano, dokonce jsme tam s tátou a ostatními sourozenci naplánovali společný výlet. Bohužel jsme to kvůli jeho nemoci nestihli. Ale my jsme tam pak později se ženou a dětmi zajeli a byl to naprosto nezapomenutelný zážitek. V rodné vesnici našeho dědečka jsme našli asi patnáct Smoljaků, víc, než nás je v celé České republice. A mezi nimi byla i holka, která vypadala stejně jako moje nejmladší sestra. To mě úplně dojalo!“
Více z rozhovoru najdete v tištěné verzi Nedělního Aha!
30 fotografií
