Houslový virtuos Pavel Šporcl (46): Mám pojištěné nejen ruce...
71 fotografií
Zaujal před lety jako ten v šátku s modrými houslemi. Virtuos Pavel Šporcl (46) o sobě umí dát vědět. Nyní jako jeden z prvních začal koncertovat na internetu. Jeho manželka, herečka a dnes i zpěvačka Bára Kodetová (49) vystoupila s ním. Pavel mimo jiné v rozhovoru pro deník Aha! prozradil, proč si ji nechtěl vzít za ženu.
V květnu máte páté výročí svatby, ale jste spolu už patnáct let. Komu se nechtělo do chomoutu – vám, nebo Báře?
„Přiznávám, že spíš mně. Měl jsem pocit, že svatba není nutná. Měli jsme spolu děti, staral jsem se o rodinu a ani ve snu by mě nenapadlo, že i kdyby se to stalo a rozešli jsme se, nechal bych rodinu ve štychu. Postupem času – trvalo mi to, pravda, dost dlouho – jsem pochopil, že pro Báru je to důležité téma. Že i když mne k ničemu nenutí, byla by ráda, kdybychom spolu žili jako manželé. Kvůli jejímu pocitu bezpečí, dětem a podobně. A tak jsem ji požádal o ruku... A jsem za to rád.“
Myslíte, že je pro vztah dobře, když jsou oba jaksi od fochu?
„No, v současné situaci, kdy jsme oba ve stejný čas přišli o práci, to rozhodně není žádná výhoda. Myslím, že je těžké to hodnotit nějak obecně, každý pár to může vnímat jinak. Možná kdybychom byli oba houslisté, mohlo by to způsobovat nějaké třenice. Ale my si ve svých profesích velmi fandíme. Jen se založením agentury přišla na přetřes otázka, zda zastupovat i Báru. A to nejen jako herečku, ale především jako skvělou zpěvačku. Nechci totiž doma řešit pracovní věci typu, proč agentura nezařídila to či ono nebo nějaké další problémy, které samozřejmě občas vyplynou. Dohodli jsme se ale nakonec, že ji zastupovat budeme, a zatím nám to nepřináší nijak velké problémy.“
Vedete k hudbě i dcery. Nemáte strach, že se tím třeba v dospělosti neuživí?
„To bych musel mít věšteckou kouli, abych viděl do budoucnosti. Ale když má člověk talent, musí se mu jít naproti. Holky jsou zatím ve věku, kdy je hudba především baví, i když náznaky, že by v oblasti umění nějak zakotvily, tu jsou. Violettka hraje na housle a Sophia na violoncello, obě také krásně zpívají. Na nástroje cvičí i hodinu a půl denně a ani je do toho nemusím příliš nutit, mají k nim hezký vztah. Uchytit a prosadit se v hudbě nebo kulturním světě obecně, je těžké. Nestačí jen talent, je to dřina a člověk také potřebuje kousek štěstí. Musí se to brát jako poslání. Takže uvidíme. Sophinka chce být navíc herečka po mamince, ta má v tomto směru tedy našlápnuto na více stran.“
Jakou nejdůležitější myšlenku dětem vštěpujete?
„Aby byly dobrými lidmi. Aby si vážily toho, co mají, šťastnou a zdravou rodinu s mámou a tátou, kteří je milují. Aby si šly za svým, dělaly, co je baví, a byly nějak prospěšné. A jako každý normální táta chci, aby se učily, poslouchaly, nehádaly se a pomáhaly. Vždy jsme se s Bárou snažili, aby měly normální dětství, chodily do běžných škol a kroužků, kamarádily se s ostatními dětmi. Snad se nám dařilo a bude dařit od nich to zatížení našimi jmény a rodovým dědictvím trochu odstrčit.“
Kdybyste si musel zvolit běžné občanské povolání, čím byste byl?
„Hraní na housle není běžné občanské povolání? Vždyť je tolik houslistů a muzikantů... Ale dobře. Když jsem se kdysi rozhodoval, kam půjdu na střední školu, zjistil jsem, že mne nic jiného než hudba nebaví. A vlastně i že nic jiného líp neumím. Takže toto je velmi těžká a hypotetická otázka. Ale kdybych třeba už odteď nemohl hrát na housle, určitě bych se uživil. Třeba skládáním hudby. Jsem členem Ochranného svazu autorského a některé mé skladby jsou opravdu úspěšné. Nebo bych se mohl živit jako manažer. Mám spoustu dobrých a inovativních nápadů, rád měním zažité pořádky s respektem na ty tradiční. Vůbec se tedy nebojím, že bych se ztratil.“
V čase koronaviru vyšlo najevo, že hodně lidí žije tak říkajíc z ruky do huby. Jak to máte doma vy?
„My máme naštěstí rezervu. A já si moc vážím toho, že to tak je a že se mi daří. Ale samozřejmě, pro mnoho lidí je dnešní situace kritická. I proto jsem například podpořil finančně sbírku pro kolegy muzikanty, kteří ze dne na den přišli o práci kvůli zrušeným koncertům.“
Říká se, že umělci jsou nepraktičtí. Založil jste si agenturu. Je to proto, že myslíte na zadní kolečka?
„Agenturu jsem nezaložil kvůli vydělávání peněz, ani zadním vrátkům. Naopak, protože jsme na začátku, tak ji zatím dotuji. Samozřejmě se budeme snažit o to, abychom byli úspěšní, výděleční a přinesli zastupovaným umělcům co nejvíc příležitostí. Ale v podmínkách klasické hudby určitě nemohu očekávat milionové zisky. Spíš jsem chtěl svým jménem a zkušenostmi pomoci kolegům, kteří jsou výjimečně nadaní a talentovaní, patří minimálně k evropské špičce, ale nemají takovou pozornost, jakou by si podle mě zasloužili. A ve své »stáji« mám opravdu báječné umělce.“
Jak vznikal rozhovor
Z důvodů karantény jsme museli s Pavlem raději volit e-mail. Naštěstí se známe dlouho, a tak jsem mohla položit i hodně osobní otázky, jako například zda žijí v současné době takzvaně z ruky do huby. Mám ráda jeho rodinu, hlavně Báru, její maminku Soňu Kodetovou (75) a tetu, herečku Evelynu Steimarovou (74).
Na video s Pavlem Šporclem se můžete podívat zde:
71 fotografií
