Znechucený Zdeněk Troška: Proč bych zrušil Vánoce?

Co pro vás znamenají pohádky?
„Je to moje životní energie! Miluju je od dětství. Naučil jsem se číst ještě, než jsem šel do první třídy, abych se pořád nemusel doprošovat rodičů, babiček a dědečků, kteří neměli čas, a mohl si je číst sám. Doma mám asi dvě stě padesát pohádkových knížek. Chodím po antikvariátech a sbírám je. Mám je i na nočním stolku!“

Čtete si je před spaním?
„Ano! Nedívám se na televizi. Místo toho vezmu knížku, přečtu si pohádku a blaženě usínám. Nevadí, že je znám zpaměti. Těším se krásnou češtinou! Tu nejhezčí má Julius Zeyer. Čtu si ho nahlas a vychutnávám si zvukomalebnost a vůni jeho jazyka. Ten se snažím dát i do svých pohádek. Teď jsem s kolegou Markem Kališem napsal novou, která se jmenuje Zakleté pírko, a budu ji natáčet na jaře. Psal jsem ji hezkou češtinou a jedna paní, která ji četla, mi řekla, že bych měl staré výrazy vyhodit. Že tomu děti nerozumějí a že by se mělo mluvit současně. S tím nesouhlasím, ať se to učí!“

O čem pohádka bude?
„Jsou tři sestry. Dvě zlé, jak to bývá, a ta nejmladší, hodná, jim musí sloužit. To je podobné jako v Popelce. Ale není tam macecha, tu jsme pohřbili. (směje se) Jednoho dne uvidí ta nejmladší peříčko. Políbí ho a objeví se krásný princ! Takhle to začíná.“

Co podle vás v dobré pohádce nesmí chybět?
Bořivoj Zeman říkal, že je to »babička, kytička a písnička«… „Je to tak! Bořivoj Zeman mě učil na FAMU, takže jsem měl veliké štěstí, že jsem měl za pedagoga otce české filmové pohádky. Měl pravdu. Pohádka musí být půvabná. Krásná krajina, dekorace, kostýmy, hezcí lidé, nádherná písnička nebo melodie. A babička nebo sudička taky nesmí chybět. Pohádka musí být omalovánková. Každý záběr musí být jako hezký obrázek, který by si děti vybarvovaly.“

S pohádkami jsou spojené Vánoce, jak je trávíte?
„Jako dítě jsem je miloval, teď už ne. Nemám rád období zimy. Usnesl jsem se, že v příštím životě budu vlaštovkou. Ta to tady zabalí desátého září a přiletí na Velikonoce, to by mi vyhovovalo! Uletěl bych za sluncem. Vánoce mít nemusím. Ale zatím zůstávám v Čechách s rodinou. Máme maličká tříletá dvojčátka od neteře, tak jim děláme Vánoce, aby měly radost. Já osobně bych je zrušil.“

I Ježíška?
„Dávám na dveře cedulku: Ježíškovi vstup zakázán! (směje se) Za čtyřicet let, co bydlím v Praze, jsem doma nikdy neměl stromeček. V Hošticích ano, maminka si na to potrpěla. Dětičkám chystáme stromeček, ale já ho nepotřebuju.“

A dárky?
„Moc rád je rozdávám, ale nerad dostávám. Mám špatný pocit, že mě nějakým způsobem zavazují. Že se pak musím revanšovat. A navíc nevím, co mám koupit.“

Celý rozhovor si můžete přečíst v tištěném nedělním vydání deníku Aha!

Zdeněk Troška: Naplánoval si roční volno! Co bude dělat?