Uršula Kluková: Smrt životní lásky!

Žije střídavě v Praze a v Broumově a jen málokdo ví, že se narodila v Polsku. Komička s nenapodobitelným úsměvem i hlasem Uršula Kluková (74), stejně jako s brýlemi a mikádem, které k ní neodmyslitelně patří, se všem vryla do povědomí především veselými scénkami s Miloslavem Šimkem (†64). Původně však pracovala jako zdravotní sestra a zkusila to i na stavbě u lešenářů. Kdyby si mohla znovu vybrat, má jasno – byla by veterinářkou!
Než jste se dostala k herectví, pracovala jste jako zdravotní sestra. Chtěla jste jí být vždycky?
„Já jsem nechtěla dělat nic. (směje se) Neměla jsem žádné pracovní dětské sny. Máma chtěla, abych studovala gymnázium, byla v kanceláři a nešla z domova. Já jsem zase měla touhu jít do internátu. A v Trutnově u »zdrávky « internát byl, takže jsem nutně potřebovala být sestrou.“
Jak jste se pak od zdravotnictví dostala k divadlu?
„K tomu, co dělám, mě přivedl můj první manžel Pavel Fiala. Po škole jsem dostala umístěnku do porodnice v Broumově a začínala hrát v Kladivadle. Naučila jsem se od něj spoustu věcí. Myslím, že to, co jsem, ze mě udělal on. Bohužel teď v červnu zemřel.“
Jak dlouho jste byli manželé?
„Devět let. Ale pořád jsme se kamarádili. S druhým manželem jsem se poznala v Ústí a byli jsme spolu asi osm roků. Taky jsme zůstali kamarády. Já myslím, že život je příliš krátký na nějaké rozčilování. Hodně věcí jsem si zavinila sama. Vždycky jsem chtěla mít rodinu, ale nedokázala jsem to. Asi jsem sobec. Dělala jsem vždycky to, co jsem chtěla já. Když se mi něco naskytlo, tak jsem tam šla bez ohledu na to, jestli tím poškodím někoho jiného, a to asi není hezká vlastnost.“
Z prvního manželství máte dospělého syna. Ten se nechystá založit rodinu?
„Ne. Je rozvedený a děti už nejspíš mít nebude. Asi je sobec po mně.“ (směje se)