Hapkova (†70) dcera Petra 5 měsíců po tátově smrti: Poprvé promluvila! O jeho poslední těžké chvíli
10 fotografií
Přestože zpívá už nějakou dobu, nebylo zatím o Petře Hapkové (32) moc slyšet. Poslední roky se totiž věnovala hlavně svému otci Petru Hapkovi (†70), kterého na sklonku života sužovala Alzheimerova choroba. V rozhovoru pro deník Aha! promluvila o tom, jaký byl slavný hudební skladatel táta a jakou cestou by se sama chtěla v hudbě vydat.
Jaké to bylo, když se tátův zdravotní stav zhoršil?
„Samozřejmě, když vám onemocní rodiče, tak se o ně člověk postará. To mi přijde úplně samozřejmé. Pomáhala mi také maminka, viděla jsem, jak se stará o babičku. Přišlo mi přirozené, že se postarám o tátu. Když byl v nemocnici, tak jsem tam s ním byla každý den. A jak se ho podařilo dostat domů, tak jsme měli pečovatelskou službu. To jsem mu dělala hlavně společnost. Hodně pomáhala i tátova dlouholetá partnerka Olinka Michálková. Myslím, že se nám povedlo pro tátu vytvořit úžasné domácí prostředí.“
Vaše maminka žije pořád v Římě?
„Ano, rozhodně se neplánuje vrátit. Má tam partnera dlouhých šestadvacet let. A představte si, že si ho nikdy nevzala, ani spolu nebydlí. Oba říkají, že jsou spolu právě proto! Scházejí se obden a pak třeba celý víkend. Ale každý má svůj dům, svoje pohodlí a věci. A jsou strašně rádi spolu a cestují. Teď jsou třeba v Africe.“
Jako herečka se proslavila nejen u nás, ale hlavně hraním v drsných zahraničních hororech.
„Myslíte v těch z osmdesátých let, co o nich vždycky básní americký režisér Quentin Tarantino? Mně jsou k smíchu, ale dodneška je to hrozně kultovní záležitost. Před šesti lety jsem jela s maminkou do New Yorku na sešlost hororových filmů. Bylo tam strašně lidí, všichni stáli frontu na mámin podpis, a já to nemohla pochopit. V Americe je máma díky těmhle filmům stále za hvězdu. Dodnes tam má fanoušky a obdivovatele.“
Hrály jste někdy spolu?
„Ano, před osmi lety jsme si zahrály v italském hororu, který se v překladu jmenuje něco jako Kořen zla. Stříleli mi tam do očí hřebíky. Nejzábavnější bylo maskování, protože jsem osm hodin byla se zavřenýma očima a museli mě všude vodit. To natáčení mě hrozně bavilo. A taky jsme se spolu objevily ve filmu Líbáš jako ďábel. Máma tam měla roličku a já byla asi padesátá šestá dáma na večírku...“
Co jste po tatínkovi, kromě hudebního sluchu, ještě podědila?
„Nic nevyhazuju, jsem po tátovi sběratelka. Do dvaceti jsem se tomu bránila. Mám doma milion obrázků, všechno starožitný. Když jsem byla malá, táta mě furt tahal po starožitnictví. Nemohla jsem to pochopit, pak jsem se naučila koukat. A chodím na jeho oblíbený místa a už mě tam znají. Teď už to mám po něm. A rozhodně jsem podědila i jeho smysl pro humor.“
Máte od táty nějakou starožitnost, kterou máte ráda?
„Můj byt je plný obrazů a nádobí s kytičkami. Táta mi jednou přinesl květovanou keramickou konvici. Někde ji viděl, řekl si, že to je neuvěřitelný kýč, a koupil to. Když jsem přišla k němu domů a rozplývala se nad tím, řekl mi, že to věděl, že se mi něco takového bude líbit, a ať si to okamžitě vezmu! Taky jsem od táty dostala starožitné pianino a spoustu serepetiček, ze kterých se každý den těším, protože mi ho připomínají. Táta je vlastně pořád se mnou...“
Celý rozhovor najdete v sobotním vydání deníku Aha!
10 fotografií
Starožitnosti nesnáším, miluju volné vzdušné plochy 
