Krásná moderátorka Fantová: Vysněná práce výměnou za sex?!

Co vás vedlo k tomu, že jste se před lety přihlásila do soutěže Miss?
„Každá holka to chce zkusit a u nás ve městě, v Písku, k tomu byla příležitost. Takže jsem si s tou myšlenkou pohrávala, ale neměla jsem sama odvahu přihlásit se. Tak to za mě udělal děda.“

Ze soutěže jste se ale najednou ocitla v České televizi. Jak k tomu došlo?
„Přímo v ČT ne, ale v rukou jednoho jejich režiséra. Měl reklamní agenturu a původně si mne vyhlédl na jedné ze soutěží jako potenciální modelku. Jenže mě nácviky na přehlídky moc nebavily, a tak mi nabídl, že mi pomůže k moderaci. Byla jsem se s ním několikrát podívat i na natáčení na Kavčích horách. Chodila jsem k němu na kurzy mluvení, které mi teda ve skutečnosti moc nedávaly, ale byla jsem mladá holka z malého města, takže jsem tak nějak doufala, že to třeba vyjde a že pro to holt musím něco udělat. Jenže když už se schylovalo k tomu, že mě měl začít skutečně angažovat v televizi, vytáhl na mě, jestli si mne doslova nemůže párkrát dát... A to teda nemohl!“

A co jste dělala?
„Začala jsem sama od píky. V Písku bylo tenkrát rádio Prácheň. Drze, bez jakýchkoliv zkušeností a vzdělání, jsem tam nakráčela a zeptala se, jestli nehledají moderátorku. Náhodou hledali zprávařku! Byla jsem nadšená a tehdejší ředitel Petr Sznapka mi dal šanci, protože se mu líbila moje drzost. Držel nade mnou ochrannou ruku v začátcích a na rozdíl od toho pražského oplzlíka za to nic nechtěl. Dodnes je to můj skutečný přítel.“

Kdybyste tehdy na nabídku přistoupila, možná jste dnes mohla být moderátorkou veřejnoprávní televize. Litovala jste toho někdy?
„Možná mohla, ale možná taky ne. A hlavně je mi to jedno! Deset let se škrabu touhle branží postupně, poctivě a jsem za to ráda. Narazila jsem na spoustu podobných lidí, dokonce jsem jednoho chlápka – ještě v souvislosti s nácviky na přehlídky – nachytala, jak v šatně drží moje spodní prádlo. Víte, tenkrát jsem se ze všech těch věcí cítila jako spráskaný pes, ale hrozně mě to posílilo. Jen tak mne nikdo nerozhodí a naučila jsem se od lidí držet odstup, dokud si je nezaškatulkuju. Na Nově mi kvůli tomu dali přezdívku Ledová královna, což tedy rozhodně nejsem, ale chvilku si lidi holt oťukávám.“

Řešila jste to nějak dál? Podala jste trestní oznámení nebo nějakou stížnost ČT?
„Vůbec ne. Česká televize za to vlastně nemohla. Někdo jen zneužíval jejího jména ke svým soukromým účelům. Asi bych to i řešila, jenže tenkrát mi bylo devatenáct, a tak jsem se jen zakousla, že se do televize dostanu i jinak. A dostala!“
 
Co byste doporučila dívkám, které by se ocitly v podobné situaci?
„Mladý člověk si to neuvědomuje, ale život přináší mnohem větší pecky, než je srážka s takovým člověkem. Takže je nejlepší nad tím skutečně jen mávnout rukou, protože se tomu za pár měsíců budou smát. A hlavně se nedat! Já mám heslo, které je mi nade vše: Dokud nejde o život, jde o ho...!“

Do televize Barrandov jste se dostala jak?
„Dostala jsem nabídku od vedení. A to je to nejlepší, co může být, když vás sami osloví.“