Anna Bohuslava Tomanová (†49): Ochrnutá stigmatička konala zázraky

Žena, která vadila režimu

Pro širší veřejnost byla před listopadem 1989 neznámá a návštěvy u ní byly spojeny s osobním rizikem. Zajímala se o ni státní bezpečnost a informace o stigmatech byly pečlivě tajeny. „Anna Tomanová promlouvala k lidem prostřednictvím extází a kromě prostých lidí ji navštěvovali nejen kněží, ale také různí fanatici, pomatenci, ale i vědátoři a badatelé. V době socialismu byla její obliba nežádoucí, popularitu si nepřála ani církev. I když byla její stigmata prokazatelná, nechtěla, aby za Aničkou šel dav. Očití svědci proto své zážitky a zkušenosti přepisovali a navzájem si je sdělovali,“ říká o ochrnuté ženě Dana Jedličková ze Žamberka, která pomáhá shromažďovat materiály o Annině životě.

Kdo vlastně byla Anna Bohuslava Tomanová? Z následujících řádků, sestavených z vyprávění a svědectví lidí, kteří osudem souženou ženu znali, vyzařuje tajemno i nadpřirozeno a při některých pasážích doslova mrazí.

Osudová událost

V malé vesnici Pastviny poblíž Klášterce nad Orlicí se do rodiny místního rolníka Bernarda Tomana narodila 8. listopadu roku 1907 holčička. Rodiče jí dali jméno Anička a nikdo tenkrát ještě netušit, jak krutý osud děvčátku život přichystal. Vše začalo v době, kdy byly malé Aničce čtyři roky.

Dívka stála na lavici u okna, když v sousedním domě č. 21 náhle vypukl požár. Zřejmě se vylekala a spadla z lavice naznak tak nešťastně, že se udeřila o trnož stolu. Tehdy pravděpodobně došlo i k poškození páteře, které mělo za následek postupné ochrnutí dolních končetin. Úraz, plameny a děsivá atmosféra hořícího domu zanechaly na duši malého děvčátka nesmazatelné stopy. Až do svých posledních dnů zůstala Anna Tomanová upoutaná na lůžku, zcela odkázaná na pomoc lidí jí nejbližších.

Lékaři Aničce nepomohli

Zpočátku si usnadňovala pohyb lezením po kolenou a rodiče tehdy ještě nevěděli, jak moc je její stav vážný. Dokonce se domnívali, že se jedná pouze o nějaký dětský rozmar a mnohdy ji za její »lenost« i potrestali.

Stalo se totiž, že se za nimi doplazila po kolenou až na pole. V okamžiku, kdy bylo jasné, že se jedná o vážné onemocnění, ocitlo se děvče v péči lékařů a navštěvovalo různé ústavy. I když se až do svých čtrnácti let podrobovala různým způsobům léčby, žádná z nich nepomohla. Její stav se naopak stále zhoršoval.

Anička nechodila do školy, nikdo ji neučil číst ani psát. Duchovní probuzení a náboženské základy získávala od faráře Františka Morávka buď ve svém rodném domě, nebo přímo u něho, kam ji na vyučování vozívali na vozíku. Ve víře našla útěchu a zároveň i způsob, jak se vypořádat se svým utrpením.

První stigmata se objevila během mše

O Annu Tomanovou se v průběhu let starala matka, po její smrti bratři. Nejprve o tři roky mladší Josef, který převzal hospodářství a později o deset let mladší bratr Bernard, který byl vysvěcen na kněze.

„Právě ten měl na svátek Božského srdce Páně, dne 6. 6. 1944, povoleno sloužit mši u lůžka své sestry Anny, ale protože se toho dne zdržel v Praze, odsloužil za něho mši farář Karel Šrajbr, za asistence místního duchovního správce Stanislava Marka. Během této mše se na těle tehdy šestatřicetileté Anny objevila poprvé stigmata,“ cituje z materiálů Dana Jedličková.

Podle očitého svědectví byla prý rána pod srdcem 13 cm dlouhá a 7 cm široká. Během pěti minut jí popraskala kůže na čele a z ran vytryskla krev, kterou jí přítomní stírali z tváří a čela hadříkem.

Přebírala nemoci druhých

Informace o stigmatech se brzy dostala mezi lidi a k Aničce začaly proudit davy nejen věřících, ale také zvědavců. Pro ochrnutou ženu bylo setkání s návštěvníky namáhavé, ale pokorně je snášela. I když královéhradecký biskup návštěvy zakázal, lidé přicházeli dál.

Anička prý dokázala určovat ostatky svatých i ulevit od bolesti nebo nemoci druhých. A to tak, že je přebírala na sebe. „Například přišlo plačící dítě se zánětem ucha. Aničkou, která o tom již věděla, jen řekla, ať počká a výsledek se dostavil. Sama měla dva dny výtoky z ucha a dítě bylo v pořádku,“ říká Dana Jedličková.

Výpovědi očitých svědků:

Záchvaty zcela přestaly

Karel Hošek z Kladna napsal v roce 1971 dopis na faru, ve kterém uvádí, že trpěl dlouhodobě tak silnými průduškovými záchvaty, že se až dusil a na krátkou dobu upadal do bezvědomí. Lékaři, ani babské rady nepomáhaly, situace se změnila až po návštěvě hrobu Aničky. Záchvaty úplně ustaly a už se neopakovaly. Dokonce se mu prý vrátil hlas.
 
Nekrvavá operace

Paní Ludmila Wojtynová se měla podrobit operaci plic, ale tu odmítla. Její stav byl vážný, lékaři mluvili o týdnech života. Svůj osud svěřila do rukou Aničky a výsledek se rovnal zázraku. Po několikerém setkání s ní nastoupila do sanatoria a po návratu šla na rentgen. Lékař, který mluvil o nutnosti operace, ji pochválil, že ji konečně podstoupila, netušil, že uzdravení bylo jen v rukou Aničky.

Předpověděla si svou smrt
Anna Bohuslava Tomanová mluvila také o tom, že její pozemská pouť skončí rukou sovětského vojáka. „Říkala to ještě dávno před tím, než »spřátelená« vojska vstoupila na naše území. Její proroctví se sice nevyplnilo, po její smrti však došlo ke zvláštní náhodě,“ cituje Dana Jedličková ze vzpomínek pana Janečka z Chocně. V Klášterci nad Orlicí byl 2. ledna 1983 zavražděn místní manželský pár.  Ve vlastním domě zastřelil starší dvojici uprchlý sovětský voják dávkou ze samopalu. Jednalo se o manžele Tomanovi a zastřelená žena se jmenovala Anna Tomanová. Vojenský zběh byl dopaden a odsouzen k trestu smrti.

Její život bude přezkoumán

Svědectví lidí, kteří byli svědky Aniččiných skutků, je tolik, že by zabraly ještě několik stran. S Aniččinou smrtí dne (29. 3. 1957) se zdálo, že vše utichne, ale nestalo se tak. „Na faře působila katechetka, inteligentní starší dáma, která začala dávat veškeré materiály dohromady. Zavdala tak impuls k opětnému vyvolání zájmu o Aničku, ale letos na jaře bohužel zemřela,“ říká Dana Jedličková. Ustanovilo se však Sdružení Anny Bohuslavy Tomanové a zareagovala i církev. Ta vzala situaci na vědomí a vyslovila souhlas s přezkoumáním dostupných fakt.

 
Bude Anička další blahořečená Češka?

Že se již věci daly do pohybu, nám potvrdil předseda Sdružení Anny Bohuslavy Tomanové Petr Vlasatý. „Zatím vše běží v rovině příprav. Královéhradecký biskup Mons. Jan Vokál vydal dekret o zahájení přípravného řízení beatifikačního procesu, jehož cílem je shromažďování dostupných svědectví o životě, ctnostech, pověsti svatosti a znameních, případně zázracích na přímluvu Anny Bohuslavy Tomanové. Tato fáze má být uzavřená za necelý rok,“ vysvětluje. Vlastní proces pak probíhá následovně. „Diecézní biskup musí nejdříve konzultovat s Českou biskupskou konferenci a poté i s Kongregací pro blahořečení a svatořečení v Římě vhodnost zahájení beatifikační kauzy. Jedním z předpokladů k jejímu zahájení je, že se kandidát blahořečení po své smrti stále těší pověsti svatosti a soukromé úctě.  Během vlastního procesu se pak zkoumá především jeho život a ctnosti. Pro beatifikaci je pak nutný jeden autentický zázrak, který by se stal na jeho přímluvu,“ říká předseda sdružení Petr Vlasatý.

Co jsou stigmata

Označují se tak rány na těle v místech, kde byl podle Bible zraněn Ježíš Kristus během ukřižování. Na rukou, chodidlech, pod žebry i na hlavě, kde se zjevují šrámy po trnové koruně. Křesťané věří, že se stigmata mohou objevit na těle některých jedinců, omilostněných věřících, u nichž jsou podle křesťanské mystiky symbolem ran Kristových.

Nejznámější nositelé stigmat

Jedním z prvních nositelů stigmat byl podle literatury sv. František z Assisi. V moderní době se stigmata objevila například u patera Pia, další nositelkou byla Therese Neumann von Konnersreuth a nejznámější stigmatickou současnosti jsou Catalina Rivas z Bolívie a P. James Manjackal.