Český emigrant Ivo Žďárský žije jako trosečník v americké pustině: S jezevci na válečné stezce!
7 fotografií
Po zuby ozbrojený poustevník. Potrhlý dobrodruh nebo snad rovnou cvok? Říkejte mu, jak chcete, ale možná mu nakonec budete závidět. Tenhle týpek tak dlouho hledal svobodu, utíkal a ztrácel se, až pláchl na samý konec světa. V pustině v americkém Utahu žije úplně sám.
Na nákup musí letadlem, nejbližší sámoška je 260 kilometrů a na rande to má ještě dál, je to jako by letěl z Prahy do Ostravy. Letecký konstruktér a designér Ivo Žďárský (51) před sedmadvacet lety uprchl z komunistického Československa. A zřejmě měl z bolševika takový vítr, že odešel jak nejdál to šlo. Tady v poušti by ho sotvakdo hledal…
Bydlí v obrovském hangáru jen s letadlem, arzenálem pušek, obrovskou televizí a bicí soupravou. Takový je jeho staromládenecký kutloch.
To místo se jmenuje Lucin a kdysi tu bývalo poměrně živo. Železniční zastávka pro doplňování vody parním ĺokomotivám ovšem dosloužila, po čase vytrhali i koleje a ke konci třicátých let minulého století se odstěhovali poslední drážní zaměstnanci. Dnes je Lucin »městem duchů«, vybydlenou výspou civilizace. „Jsem tu jen já, poslední jeskynní muž,“ směje se Ivo Žďárský.
Zbraně na teroristy i na jezevce
Je tu nevlídno, ticho a prázdno, jen tři letištní dráhy a hangár. Český emigrant si tuhle diru nevybral náhodou. Jako konstruktér leteckých vrtulí tu může nerušeně experimentovat a zkoušet, má svatý klid na práci. „Až na ty jezevce,“ povzdychne si.
Banda dotěrná, jak ta mu otravuje život. Mimoděk pokyne rukou k polici, kde má vystaveny odstřelovací pušky, kulovnice i samopal. Impozantní palebná síla… „Mám je na ty jezevce. Nedovete si představit, jak ryjí v zemi, jaké dělají díry a ničí dráhy.“
Je prý vybaven stejně jako elitní vojáci v Afghánistánu. „Ano, tohle je dobré i na teroristy. A hlavně na jezevce.“ Evidentně ho kdejaký skunk štve. Anebo naopak jinou společnost nemá, tak o nich pořád mluví. Chodí v maskáčích, přitom široko daleko nepotkáte živáčka. Nemusí se tedy skrývat. „Nešpiní se tolik, je to praktické. A pak, jezevci mě aspoň nevidí.“ Ale to už se rozchechtá, už si jen hraje na to, jak je umanutý. Přitom tam sám žije tak trochu jako jezevec…
Sám na 160 hektarech
Jinak má ovšem pohodu. Hangár i rozjezdové dráhy jsou obehnány plotem a jsou pod proudem, sem by mu nikdo nevlezl. „Všiml jsem si, že většina lidí má menší dům než já svůj jediný pokoj. Všechno mám po ruce a ještě mám jednu výhodu, netrpím klaustrofobií.“ Hangár je pouze přepažený. Letadlo má své soukromí, stejně tak konstruktér.
A jak se to vlastně semelelo? Už ho to nebavilo v Los Angeles, bylo tam na něj moc lidí a neměl klid na práci. Tak si v roce 1997 pan Ždárský koupil 160 hektarů pouště zhruba za tři miliony korun. „Nikdo to nechtěl, musel by to být jedině blázen, tak mi to prodali. Byl to znamenitý kšeft,“ uzavírá s typickým úsměvem tenhle svérázný selfmademan.
O samotě
„Necítím samotu. Když je mi smutno, pustím si televizi. Úhlopříčka 228 cm je dostatečná k tomu, abych měl pocit, že svět přišel za mnou.“
O nudě
„Nenudím se. Pořád mám co dělat. Když mám pocit, že je dlouho ticho, tak si zabubnuju. A když je mi smutno, zaletím za přítelkyní. Je to jen 350 kilometrů, jsem tam za chvíli.“
O penězích
„Tohle všechno mě stálo asi 500 tisíc dolarů (podle průměrného přepočtu v počtu let, kdy své panství budoval, zainvestoval zhruba 13 milionů korun – pozn. red.). Ale počítejte, že jsem musel obnovit dodávku plynu, vody i elektřiny. A něco stála i konstrukce k hangáru!“
Jak v roce 1984 utíkal Ivo Žďárský za svobodou
Nenechali ho létat ani na oblíbeném rogale, vzali mu registraci, vyhodili ze Svazarmu, a tak jim utekl. Jak jinak než vzduchem. V noci 4. srpna 1984 přeletěl řeku Moravu a nad ránem přistál ve Vídni. „Dvakrát jsem obkroužil věž na vídeňském letišti, ukázal, že budu přistávat. A sednul jsem pod křídlem boeingu. Pak jsem požádal o politický azyl,“ vzpomíná Žďárský.
● Student letecké konstrukce si sám v pokoji pražského paneláku sestavil stroj, který mu posloužil k útěku. „Byl jsem první v ČSSR, kdo postavil motorové rogalo, které skutečně létalo.“
● Zpevnil si duralovou konstrukcí rogalo, přidal motor z trabantu a nádrž z jawy. Celé to pohodlně složil do škodovky stodvacítky. „Létal jsem v noci nad Prahou, nikdo mě neviděl.“ Americký tisk ho později popsal jako ‚Batmana, který za měsíční noci zasadil ránu Rudým‘.
● V květnu si zaletěl na zkoušku k rodičům do Orlických hor. Jenže mu docházelo palivo a navíc ho zaznamenaly jednotky protivzdušné obrany z Hradce Králové a u Dobrušky donutily přistát. Policisté SNB mu rogalo zabavili, ale v červnu vrátili.
● Měl obrovské štěstí, že zpráva hradeckého SNB se cestou na Státní bezpečnost do Prahy kdesi zdržela.
● V srpnu tak svůj záměr emigrovat mohl uskutečnit. Vybavil rogalo světly, aby viděl, kam letí. Přes hranice letěl ve výšce 100 metrů, když míjel radary, letěl naopak těsně nad nimi, aby ho nezachytily.
● Měl s sebou jen kompas, ale řídil se světly Vídně. Až když se rozednívalo, objevil letiště. Měl neplatný pas, což bylo v Rakousku jedno. Za 6 týdnů už byl v Kalifornii. Bylo mu třiadvacet let.
● Coby letecký specialista udělal v USA kariéru, má několik patentů na laminátové vrtule. Jeho firma Ivoprop se nyní zabývá převážně konstrukcí vrtulí.
7 fotografií
