Největší záhady Česka: Tajemství šamanů

„Kožešinovou čepici maje v týle a propocené vlasy do čela, stál pod začernalým sloupem vprostřed sálu a tiskl kvílející měchy s kozlí hlavou, aby »z nich vymáčkl ducha«. Nadouvaje tváře, smál se pitvorně, oči mhouřil, zavíral a zase ke stropu obracel, až se mu bělmo blýskalo.

Sám na jednom místě se otáčeje, kolena ohýbaje, do taktu přešlapoval, často zadupal; pak sebou pojednou z boku na bok škubl, zaklátil se, na jedné noze pohoupal, až bylo div, že nepadne. Přeskočil z nohy na nohu a znovu zadupal...“

Uvedený úryvek je velice výstižným popisem šamanského tance. Možná vás překvapí, že jde o citát z románu Aloise Jiráska Psohlavci. Národopisné studie a romány autorů devatenáctého a počátku dvacátého století jsou doslova pokladnicí všemožných magických úkonů a rituálů, tradovaných po tisíce let.

Navzdory skeptickým úvahám o konci folkloru však lidové zvyky přežívají, i když často ve zkreslené podobě. Některé máme tak hluboko v podvědomí, že si jejich magický účel ani neuvědomujeme. Proč tančíme? Proč jíme pečivo určitého tvaru? Jaký vliv má na nás hudba a zpěv?

Magické kruhy

Například koláč není běžné pečivo, ale je v něm zašifrován celý magický systém kruhového tance, kdy naši předkové věděli, že pomocí určitých rytmických vibrací mohou navázat přímou komunikaci s tvůrčími silami přírody a ovlivňovat je ke svému prospěchu.

Proto se také koláče při tanečních obřadech pojídaly. U starých Slovanů darovat někomu koláč znamenalo nabídnout mu uzavření závazné smlouvy – a pokud dotyčný koláč přijal, smlouvu tím potvrdil. Jíst společně koláč znamenalo zpečetění pokrevního bratrství. V tom tkví velký význam svatebních a pouťových koláčů.

Rozesílání koláčků před svatbou je vlastně zajišťováním přízně a podpory všech obyvatel obce novomanželům. Pokud by někdo svatební koláčky odmítl, je to vyhlášení nesmiřitelného nepřátelství. A podobným rozborem můžeme pokračovat u celé řady každodenních zvyků...

Zítra: Únos z lesního hradu

Fotogalerie

6 fotografií