Kauza slovenského kanibala Čurka: Tak se objednává smrt!

Přesně takto si dívka ze Sniny objednala u košického kanibala svou smrt!

Čurko: Když chceš tak moc zemřít, dokážu ti pomoci.

Lucia: Napiš podrobnosti, napiš podrobnosti.

Čurko: Snad mě neudáš. Přišla bys za mnou, zašli bychom hlouběji do lesa. Dal bych ti hypnogen a až bys usnula, tak bych tě udusil. Vidět smrt zblízka mě vždy lákalo. Pak bych tě zakopal, aby nebyly žádné důkazy.

Lucia: To by se mi dost líbilo, ale nevěřím, že bys něco takového opravdu udělal. Jednou jsem se s jedním týpkem domluvila, že se půjdeme zabít, a on zavolal policajty. 31. srpna 2010 se Lucie Čurkovi znovu ozývá...

Čurko: Tak co, máš ještě zájem?

Lucia: Zní to krásně.

Čurko: Nezní to jen krásně, u mě je to jistota. Já to udělám, jestli chceš. Mně je jedno, kdo jsi, jaké pohlaví. Nechci tě znásilňovat. Jsem jen úchyl, kterého vzrušuje smrt. Chci ji cítit, dotýkat se umírajícího těla.

Lucia: Bojím se, že bych utrpěla ještě něco jiného, než stanoví naše dohoda.

Čurko: Sex nebude ani předtím, ani potom. Ani žádné zohavování, nejsem sadista. Chci jen smrt, proto preferuji dušení, je při něm přímý kontakt.S

Lucia: Mám teď takovou depku, že tě obdivuji.

Čurko: Beru to za službu sebevrahům. Aspoň netrpí.

Lucia: A jak to probíhá?

Čurko: Tak, jak to popisuji: sníš léky, za zhruba 20 minut upadneš do bezvědomí. Asi 5 minut tě budu dusit, dokud nepřestanu cítit tep. Pro jistotu propíchnu srdce, abych nepohřbíval zaživa.

Lucia: A kolik jsi jich zabil? Uspokojilo tě to?

Čurko: Uspokojilo. Jméno ti neřeknu, ani počet. Jedině až budeme spolu a tobě bude zbývat posledních dvacet minut života. Garantuji ti bezbolestnost. Nemusíš mít strach, nebudeš první. Je to vyzkoušené.

Lucia: Nechci se vzbudit v nemocnici. To bych se raději oběsila na vlastních vlasech! A jak mě budeš škrtit?

Čurko: Neškrtím hrdlo. Zakryju nos a ústa, víc se mi to líbí. A věř mi, doteď se mi nikdo nevzbudil. Nemám zájem zabíjet lidi při vědomí, nesnáším pláč, křik, strach.

1. září 2010. O 16 hodin později Lucia zmizela

Lucia: Máš to dobře vymyšlené. Božíčku, ať  to vyjde.  Doufám, že nejsi nějaký můj zachránce!

Čurko: A jak ti mám dokázat, že jsem tvůj vrah, a ne zachránce? To ti mám do pr*ele poslat fotku té ženské, co jsem zapíchnul, jako důkaz, že jsem vrah?

Lucia: Pošli. Jsem zvědavá.

Čurko: Dobře, ale je osekaná, aby nebyla k poznání. Moc na ní neuvidíš, jenom ten hrudník s ranami od nože

Lucia: Už jsem si prohlédla tu fotku, jsou to jen malé rány. Myslela jsem si, že budou masakrální.

Čurko: Píchám jen na šířku nože...

Lucia: Výsledek bude nádherný. Jdu spát. Dobrou.

Ráno se spojili naposledy a dohodli si schůzku v Košicích. Pak Čurko Lucii zabil a zakopal. Upečené kusy jejího těla byly spolu s dalšími objeveny v hrobě v lese.

Fotogalerie

4 fotografie