Smrt světoznámého fotografa Miroslava Tichého: Ze »šmírování« udělal umění!

Tajně. Fotky, které udělal, byly nekvalitní, šmouhaté i rozmazané. Přesto se staly kultem a jsou vystavovány v uznávaných galeriích celého světa. Miroslav Tichý (†84) tento týden zemřel. Jeho příběh je ale doslova neuvěřitelný...

Byl to vlastně hodný chlapec z dobré rodiny. Tatínek krejčí a maminka sekretářka ho dětstvím provedli až na gymnázium, on se pak přihlásil na pražskou Akademii výtvarných umění. A byl velmi dobrý, především jako kreslíř. Spolužáci ho měli rádi, nikdy nezkazil žádnou legraci. V roce 1948 ale přišlo obrovské překvapení, když najednou zanechal studia a vrátil se do rodného města.

Foťáky si vyráběl sám

Poměrně dlouho se Tichý věnoval kresbě, pak ale přešel na fotografování. A fotoaparáty si vyráběl sám, protože ho to prostě bavilo. Často šlo o doslova podivné shluky železa, plastů a bůhvíčeho dalšího. Ale fotilo to! V domě si vybudoval také malou fotografickou laboratoř, kde snímky, které přes den udělal, rovnou vyvolával.

Podivín a šmírák

Čím víc rostla jeho chuť k focení, tím víc klesal jeho zájem o vlastní zevnějšek. Přestal se holit i stříhat, nemyl se moc často, nosil pořád stejný kabát a pod ním fotoaparát. Lidé se ho báli, považovali ho za podivína. Když mačkal spoušť podomácku vyráběných fotoaparátů, smáli se mu, protože si mysleli, že si prostě jen nějaký blázen hraje na focení.

Jeho vzhled a podivínské chování ale v době tuhého komunismu začalo dráždit Veřejnou bezpečnost i stranické představitele města. Měli za to, že se tím pokouší rozvracet režim, podobně jako jiné vlasaté »živly«, a tak ho zavřeli do blázince. Pustit ho pochopitelně ale stejně později museli...

Fotky bez ceny?

Tichého fotografie rozdělily odborný svět na dva nesmiřitelné tábory. Jedni říkají, že jde o naprosto amatérské mazanice, zejména proto, že jsou v drtivé většině rozmazané, poškrábané a leckdy na nich chybí třeba i kus fotografovaného objektu. Druhý tábor ovšem v jeho fotkách vidí něco docela jiného, unikátní pohled na svět i vyjádření vlastního názoru prostým mačkáním spouště fotoaparátu při těch nejobyčejnějších událostech.

V hlavní roli ženy

Důvodem, proč byl Tichý považován také za šmíráka, byl fakt, že fotil hlavně ženy. Velmi často na koupalištích, odhalené, v nečekaných situacích. Fotil je tajně, na většině jeho snímků jsou tak dámy zezadu, případně z boku, ležící v plavkách na dece na břiše a podobně. A zatímco sám autor si fotek moc nevážil a nechával je volně válet po celém domě, jeho dílo se stávalo známé po celém světě. Tichý dokonce fotky rozdával po stovkách! Sám se považoval za fotografa proti své vůli.

Nestál ani o výstavy

Tichého díla objela celý svět a vystavována byla v předních světových galeriích. U nás měl nedávno výstavu na Staroměstské radnici. Autor ale o slávu vůbec nestál, nezajímal se o ni. Přitom ho řada zahraničních expertů považovala za největší soudobou osobnost Česka.

Italský znalec Gianfranco Sanguinetti, který vytvořil koncepci nedávné pražské výstavy na Staroměstské radnici, považoval kyjovského fotografa za největšího českého umělce současnosti. Odmítal označovat Tichého za chlípného pozorovatele, jak to někteří činili. „Je velký rozdíl mezi dívat se a vidět, voyeur se dívá, ale Tichý vidí,“ řekl loni v prosinci novinářům Sanguinetti.

Jeho slavné výroky:

„Žena je pro mě motiv. Nic jiného mě nezajímá. Se ženami jsem se nespustil. I když vidím ženu, která se mi líbí – a možná bych se mohl pokusit o nějaký kontakt – uvědomím si, že mě to vlastně nezajímá. Namísto toho si vezmu tužku a nakreslím ji. Erotika, to je stejně jenom sen. Svět, to je jenom zdání, to je naše iluze.“

„Filozofie myslí abstraktně, ale fotografie je něco konkrétního, to je vjem. Oko, to, co vidíš. To musíš mít v první řadě špatný aparát! Jestli chceš být slavný, musíš něco dělat tak blbě, že tak blbě to na světě nikdo neudělá! Ne tak pěkně, krásně vypiplaný, to nikoho nezajímá.“

Fotogalerie

5 fotografií