Ivanka zmizela před 14 lety. Rodiče žijí v naději a tvrdí: Chceme jen vědět, jestli dcera žije!

Už téměř čtrnáct let totiž postrádají svou dceru Ivanku. Čtrnáctiletá dívka v červenci roku 1997 odjela na kole do dva a půl kilometru vzdálené vesnice a od té doby ji už nikdo nespatřil.

„Když si člověk pomyslí, že se mohla dostat do rukou takovému chlapovi jako v případě Aničky, je mi z toho zle. Je to hrozné. Člověk ji miluje, a najednou se ztratí,“ líčí shodně svoji bolest rodiče Ivanky...

Téměř čtrnáct let Koškovi doufají, že svou dceru ještě uvidí. Každý den mají na očích její fotografii a přemýšlejí, co s ní vlastně je. Zda žije, a pokud ano, kde a v jakých podmínkách se právě nachází. Poznali by svou dceru vůbec po tolika letech? Letos by Ivanka oslavila již osmadvacáté narozeniny.

V neděli 13. července 1997 odjela tehdy čtrnáctiletá Ivanka Košková z Příšovic na kole ke své tetě do dva a půl kilometru vzdáleného Svijanského Újezda. K tetě už ale nedojela, nikdo ji od té doby neviděl. „Tak já jedu, ahoj,“ byla poslední věta, kterou od ní její rodiče slyšeli.

„Kolem páté odpoledne odjela k manželčině sestře, kam jsme za ní druhý den ráno měli přijet. Ještě nám řekla, že se ráno uvidíme. Chystala se na rybízovou brigádu, protože si chtěla pořídit kolečkové brusle. Pak jsme se dozvěděli, že tam vůbec nedorazila,“ vzpomíná na osudný den dívčin otec Miloslav Košek.

Rodiče se okamžitě obrátili o pomoc na policii, kde jim sdělili, že je na nějaké pátrání ještě příliš brzy. Že možná někam jela na kole nebo že je na návštěvě u nějaké kamarádky a že se určitě vrátí.

„Nikdy nic podobného neudělala, byla to hodná holka a dobře se učila. Někam utíkat neměla důvod, nenapadlo nás žádné rozumné vysvětlení. Tušili jsme, že je zle,“ pokračuje i po letech zlomený otec. S přibývajícím časem se černé myšlenky prohlubovaly.

Byla to autonehoda?

Jednou z možností dívčina zmizení byla nehoda. „Zrovna tu byly pivní slavnosti a v neděli se všichni, včetně houpačkářů, vraceli domů. Mysleli jsme si, že ji třeba někdo porazil autem a pak ji někam odvezl. Tak jsme celou trasu po silnici procházeli, ale nic, co by tomu nasvědčovalo, jsme nenašli. Zároveň tu tenkrát byla i velká voda a okolí prohledávali kromě vrtulníku a psovodů i potápěči,“ říká Ivančin otec Miloslav Košek.

Policie našla i posledního svědka, který Ivanku na kole zahlédl. Jedna z kamarádek ji viděla na kole ještě u nedalekého hřbitova, na trase do Svijanského Újezda. Od toho okamžiku se už po dívce doslova slehla zem.

„Policie s námi byla v kontaktu zhruba dva tři roky, ale co se místní oddělení odstěhovalo do Liberce, komunikace ustala. Když se ozveme, dozvíme se, že nejsme sami.

Nikdo nám nic neřekne, ani jak dlouho se takový případ vyšetřuje. Víme jen, že už prý to vyšetřování stálo moc peněz a že na to další nemají,“ dodává otec s beznadějí v hlase.

První naděje zhasla

Dny po zmizení Ivanky Koškové nemilosrdně ubíhaly a postupně klesaly i šance na její návrat. Psychické utrpení rodiny se zvyšovalo, čas v tomto případě rány nehojil. „Policisté nám zpočátku dávali naději tak padesát na padesát. Mně by stačilo, kdybych se dozvěděl, že dcera někde žije,“ říká Miloslav Košek.

Matka pohřešované Ivanky Vlasta se dlouho chovala, jako by si její dcera jen někam odskočila a měla se každým okamžikem vrátit. Na stůl prostírala stále pro čtyři, zkrátka se nemohla s její nepřítomností smířit.

„Jednou se nám policie ozvala s informací, že by měla být dcera někde na hranicích mezi prostitutkami, kde ji hlídá nějaká cikánka, snad pasačka. Že prý ji chtějí s policisty za někoho vyměnit. Existují prý dvě svědkyně, které ji poznaly na fotografii. Zároveň nás varovali, ať tam nejezdíme, že bychom se nemuseli vrátit. Místo nás tam prý raději vezmou paní učitelku. Pak nám ale zase řekli, že se prostitutkám nedá věřit a že se informace nezakládala na pravdě,“ vypráví se slzami v očích, které nezmizely po celou dobu naší návštěvy, Ivančina matka Vlasta.

Varianta, že by Ivanka mohla být pro změnu někde za hranicemi a z donucení se živit prostitucí, je stále jednou z nadějí nešťastných rodičů. V takovém případě by snad pro ni jednou existovala i šance na útěk. Proto také rodina předala krátce po zmizení své dcery letáky s výzvou i řidičům kamionů, aby je na svých štacích rozvezli po světě. Nikdo se neozval. Říká se však, že naděje umírá poslední.

Záhadný dopis z Drážďan

Také se jednoho dne objevili dva muži s nabídkou, že Ivanku najdou. Zahlédli leták s informací o jejím zmizení, ale podle Miloslava Koška prý zřejmě chtěli jen nějaké peníze. V té době však bylo pátrání v plném proudu, přijeli i kriminalisté z Prahy a Liberce, ale žádnou kloudnou stopu nenašli. Jednoho dne přišla Koškovým obálka se záhadným obsahem.

„Byl v ní list papíru označující nějaké místo v Drážďanech a na tom plánku byl v jednom bodě zakreslený křížek. Text žádný, jen ta kresba. Odevzdali jsme to policii, ale co s tím bylo dál, nevíme. Když tam zavoláme, dozvíme se jen, že pokud budou vědět něco nového, budeme první, kdo se to dozví,“ říká Ivančin otec. A co na to policie?

„Pátrání v tomto případě není časově omezeno, případ tak pro nás ani po letech nekončí. Provedla se spousta úkonů, a to nejen na území ČR. Nic však nevedlo k informaci o hledané dívce. Pokud by se objevila nová skutečnost, v pátrání se bude dál pokračovat,“ reaguje mluvčí Krajského ředitelství policie Libereckého kraje mjr. bc. Vlasta Suchánková.