Elitní kriminalistka Táňa Prokopová (57) pátrala po dětech 29 let - Rozhovor, ze kterého mrazí... Nemyslím si, že Anička žije!

Aničku pohřešují už 21 dnů. Je šance, že žije?
„Myslím, že ne.“

Kdy začne pátrač pochybovat, že najde dítě živé?
„To se nedá říct na dny. Je to souhra okolností, co zjistí o dítěti, jak žilo, o rodině, o důvodech, proč mohlo zmizet. Když je to dítě malý lotr, začne pochybovat mnohem později, protože ví, že se o sebe dovede postarat. Pokud je to hodné dítě, zřejmě jako byla Anička, už druhý den, když nebyla k nalezení, mě začalo mrazit.“

Policie podnikla v místě zmizení obrovské pátrací manévry. Je přesto možné, že tam Anička přece jen je?
„Osobně ten terén neznám, nechci to tedy hodnotit, ale můj názor je, že tam někde je. Neumím si představit, kdo by z ní pracně serval batoh, někde ho ukrýval, pak ji táhl do auta. Jak jinak by ji odtamtud dostal? Někdo by ji musel nalákat třeba tím, že by chtěl, aby mu ukázala ulici. Pak by ji ale odvezl se vším všudy a neschovával by její batoh.“

Rodiče pohřešovaných dětí mají často pocit, že policie místo toho, aby hledala, šťourá v jejich soukromí a dělá z nich podezřelé. Proč to tak je?
„Nikdy není vyloučeno, že v tom rodina nemá prsty. Už se to také stalo. Zadruhé se shánějí důvody zmizení dítěte. Bez rodinného obrázku, který si uděláte, se k možným důvodům zmizení nedostanete. Rodiče vám vždy vylíčí dítě v nejlepších barvách – podle nich je to andílek, vždy hodný, vždy chodil přesně, žádné problémy – na to se nelze spolehnout. Tomu jsme nikdy nevěřili. Škola už je objektivnější, ale zase se musíte vyptávat u učitelů, spolužáků, u všech příbuzných...“

K čemu je to dobré?
„Každý něco řekne a detektiv si z toho dá dohromady, jak to vlastně bylo a proč dítě odešlo. To je pro pátrání nesmírně důležité. Pak víte, kterým směrem se dát. Jestli je někde schované a někde se třese a bojí se, protože mu doma něco hrozí, nebo si jen vyšlo na výlet a je u kámoše, s partou a nebo je to jinak. Nejbližší okolí si myslí, že sháníte drby, ale není to tak. Je to moc důležité, i když chápu, že to rodiče irituje.“

Kdybyste hledala Aničku vy, co byste teď udělala?
„Asi bych prosila nadřízené, aby sehnali ještě víc lidí, vytyčili celý prostor, rozdělili ho na malé čtverce, které by se propátraly píď po pídi. Jedině pak, až by ty stovky lidí odešly, by se mohlo říct: Tady není. Pokud terén doslova neprosejí, tak to nikdo nezaručí.“

Jedna z verzí je, že Aničku mohl unést gang, který se zabývá výrobou dětského porna...
„Tomu nevěřím. Aby dítě zmizelo beze stopy, to si za své éry nepamatuji, když pominu Honzíka Nejedlého. Nakonec dítě vždy našli, ať živé či mrtvé. Kdyby tu nějaký gang řádil, bylo by takových zmizení více, a ne jedno za deset let. I kdybych to připustila, tak proč by komplikovaně zahrabávali její batoh.“

Honzík Nejedlý, jehož zmizení před dvanácti lety je dodnes záhadou, byl právě váš případ. Máte dnes na jeho zmizení nějaký názor?
„Dodnes mi leží v hlavě. Pozor, právě v jeho případě nám vyčítali, že jsme málo prověřili rodinu. Určitě si nemyslím, že ho někdo unesl na orgány, jak už také v médiích zaznělo. Věřím té nejpravděpodobnější verzi, že spadl do Vltavy.“

Další rojnice nebudou

Pátrání po Aničce (9) pokračuje, policisté a kriminalisté na případu stále intenzivně pracují. „Kriminalisté se do oblasti pražské Troje opakovaně vracejí, ale nejde už o pátrací akci s masivním nasazením v podobě rojnice, spíše je to prověřování konkrétních poznatků, informací a indicií odvíjejících se samozřejmě i od postupu ve vyšetřování,“ uvedla policejní mluvčí Andrea Zoulová.

Po dívce naposledy viděné 13. října, když se vracela ze školy, pátraly každý den desítky policistů, strážníků i vojáků, hasičů a psovodů. V Troji se ale našel jen její batoh a láhev s pitím, později se v prohledávané oblasti nalezly klíče, které děvčeti údajně také patřily.