Zoufalý Alan (11) a jeho máma se skrývají: Hrozí mu blázinec!
Alan David nemůže žít jako jiní jedenáctiletí kluci. Se svou matkou se už několik měsíců skrývá. Nevídá se s kamarády, neustále mění místo pobytu...
Hrozí mu totiž, že skončí na dlouhou dobu, možná až do dospělosti, v psychiatrické léčebně. Co by ho tam čekalo, dobře ví. Strávil v ní už půl roku. Terapeuti se tam neúspěšně snažili »vyléčit« jeho vztah k otci. K případu se vyjadřují ženská sdružení, mužské spolky, ale samotného Alana se na názor zatím nikdo nezeptal. Deník Aha! s chlapcem mluvil a přináší vám jeho exkluzivní zpověď.
Alan je zoufalý. Několikrát zopakuje, že ho nikdo nechce poslouchat. Jakýkoli jeho názor je okamžitě smeten ze stolu. Že prý jen papouškuje slova údajně manipulující matky. Chci vědět, zda by mi dokázal vysvětlit, proč byl půl roku zavřený na psychiatrii. „Chtěli, abych se naučil mít rád pana N.,“ mračí se Alan. Pan N. říká chlapec svému otci, ačkoliv si to jeho matka nepřeje, protože to v posudcích používají psychologové proti ní.
»Léčba« očividně nezabrala... Jestli původně neměl svého otce rád, nyní ho vroucně nenávidí. Peklo Alanovi začalo, když jeho matka požádala soud o určení otcovství a alimenty. Sedm let prý od Alanova otce, který s nimi nikdy nežil, žádné peníze nechtěla. „Řekl, že když chce máma peníze, tak jí udělá problémy,“ líčí Alan. Na otázku, zda mu to vyprávěla maminka, odpoví, že to od svého otce slyšel na vlastní uši.
Chlapec je ochoten udělat cokoliv, aby se nemusel vrátit na psychiatrii. „Někde psali, že je to jako dětský tábor. To je nesmysl. V oknech jsou mříže, je to vězení. Nebylo tam žádné jiné dítě, které by tam někdo poslal proto, že nemá dost rádo tátu. Byly tam děti, které si řezaly žíly nebo se trávily prášky. A jiné děti, které měly záchvaty. Třeba si četly knížku a najednou s ní praštily o zem a rozkřičely se. Těm pak sestra píchla injekci,“ popisuje Alan prostředí, v němž strávil půl roku.
V posudku je napsáno, že se jeho vztah k otci zlepšil. Prý už si spolu zašli i na zmrzlinu. „Řekli mi, že když s ním nepůjdu, neuvidím maminku a nikdy mě nepustí ven. Co byste dělala vy?“ ptá se Alan. Své naděje upíná k ústavnímu soudu, který ho může noční můry zbavit. Jinak dříve nebo později zase skončí v ústavu..
