ROZHOVOR Petra Paroubková o své skandální knize - Manžela překvapila moje upřímnost!
Někdejší první dáma české sociální demokracie Petra Paroubková (37) vydává knihu o zákulisí české politiky s názvem V botičkách od Diora. Vybrané kapitoly už deník Aha! exkluzivně otiskl. S jakými reakcemi se však manželka Jiřího Paroubka (58) po publikování úryvků setkala?
Ozval se vám osobně některý z politiků, do kterých se navážíte? V knize píšete o Ivanu Langerovi, Michalu Haškovi a dalších.
„To určitě ne, já v kontaktu s politiky takovýmto způsobem nejsem. Někteří z nich pak vykřikovali své zhrzené reakce do médií, ale tím mi ohromně pomohli. Udělali mi obrovskou reklamu a já jim za to chci vlastně poděkovat.“
Jste s knihou spokojená?
„Vždy je co zlepšovat. Chtěla jsem, aby to bylo lehké čtení. Zatím jsem docela spokojená, uvidíme samozřejmě, jak se na to budu dívat s odstupem času. Momentálně mám pocit, že jsem do toho dala všechno, co jsem mohla. Co jsem neočekávala, je, že to na mě fungovalo jako taková terapie. Smířila jsem se s těmi třemi lety, která jsem prožila v ohromném stresu.“
Kdo bude vaše publikum?
„Knihu jsem věnovala obyčejným lidem, abych jim přiblížila pozadí politiky, které jsem po boku manžela poznala. Nenapsala jsem žádné veledílo, žádné politické memoáry. Jsou to jen takové črty z ženského pohledu.“
Jak dlouho psaní trvalo?
„Nejdéle trvalo vše promyslet, psaní netrvalo tak dlouho. I když – přes den jsem s Margaritkou a začínala jsem psát vždy až kolem osmé, půl deváté večer, když usnula, a pracovala jsem třeba až do půl jedné. Takhle to trvalo několik týdnů. Musím říci, že ke konci už jsem byla hodně unavená.“
Pomáhal vám s přípravou knihy manžel?
„Manžel mi v tomto směru nepomáhal. Já jsem mu přečetla až celou knihu, když byla hotová. Něco ho pobavilo, něco ho překvapilo, a u něčeho se zastavil a řekl: »To tam nechceš dát, že ne?« Myslím, že ho překvapila upřímnost, se kterou jsem do toho šla.“
Které kapitoly mu přišly až tak odvážné?
„Části, které manžela trochu překvapily, se týkaly politiků, většinou ne ze sociální demokracie.“
Byly při psaní nějaké situace, které by vydaly na politickou anekdotu?
„Než kniha vznikla, tlačilo na mě pár politiků, kteří chtěli udělat cokoliv pro to, aby v té knize nebyli. Jmenovat je samozřejmě nebudu, ale s nadsázkou můžu říci, že jestli na mě budou hodně zlí, může se stát, že napíšu další knihu. Manželovi přátelé mi radili, ať to nepublikuji, protože mě budou lidé prohlašovat za nešťastnou a zhrzenou, ale mně to bylo v podstatě jedno. Už se o mně napsalo takových věcí, že to horší být nemůže.“
