Jak Američané mučili teroristy - V USA byla zveřejněna šokující fakta o výsleších v tajných věznicích CIA

WASHINGTON – Americký prezident Barack Obama (47) zakázal brutální výslechy teroristů, kteří byli za jeho předchůdce George Bushe mučeni, aby z nich vyšetřovatelé dostali plány dalších útoků. Agenti CIA, kteří výslechy prováděli, ale souzeni nebudou.
Americký prezident Barack Obama (47) zakázal brutální výslechy teroristů, kteří byli za jeho předchůdce George Bushe mučeni, aby z nich vyšetřovatelé dostali plány dalších útoků. Agenti CIA, kteří výslechy prováděli, ale souzeni nebudou. „Bylo by nefér trestat muže a ženy, kteří oddaně sloužili, aby bránili Ameriku, za činy, které posvětilo ministerstvo spravedlnosti,“ řekl Obama, který nařídil zveřejnit podrobnosti o výsleších.
Hlavními »mučírnami« byly žaláře v kubánském Guantánamu a v iráckém Abú Ghraib, výslechy prováděli ale Američané i v tajných věznicích jinde na světě (i třeba v Polsku). Bush mučení povolil po teroristických útocích na New York a Washington v září roku 2001. Američané měli tehdy hrůzu z dalšího teroru a zatýkali podezřelé po celém světě. Na soudy nebyl čas. Problém byl, že někteří z mučených vězňů byli nevinní.
Na druhé straně – díky brutálním metodám dostala CIA z podezřelých spoustu cenných informací, které zabránily dalším krvavým útokům nejen v USA, ale i v Evropě. „Jen si to představte. Máte kusé informace, že během pár dnů má pobořit jedno město obrovský výbuch. Že umřou stovky lidí. Ale nevíte kdy, kde a jak. Ale máte ve vězení muže, který ví vše. Jenže mlčí. Takže co? Prostě to z něj musíte dostat všemi prostředky,“ hájil před pár dny tvrdé výslechy jeden z úředníků CIA.
Plánovače 11. září»topili« 183krát…
Chálid Šajch Muhammad (44), označovaný za architekta teroristických útoků z 11. září 2001, byl při výsleších v Afghánistánu a pak i v Polsku podroben waterboardingu 183krát. Předtím při výsleších jen pořád dokola citoval korán. Jakmile byl použit waterboarding, začal »zpívat«…
Takhle CIA vyslýchala…
-
Zahlcení vodou
Tzv. waterboarding. Vězeň je přivázán vleže k desce tak, aby měl nohy výš než hlavu (voda se tak nedostane do plic). Přes obličej má látku, na niž vyšetřovatelé neustále lijí vodu. Vyslýchaný tak má pocit, že se topí, a okamžitě se u něho spouští dávivý reflex. Vyšetřovatelé musejí mít ale praxi. Stačí, pokud je vězeň příliš málo nakloněn, voda se dostane do plic a dojde skutečně k utopení…
Waterboarding bylo podle směrnic CIA možné na vězni použít až 6x během dvou hodin – výslechu musel být přítomen lékař, a kdyby vězeň zkolaboval, měl ihned provést tracheotomii (chirurgické otevření průdušnice). Agenti CIA, kteří zkoušeli techniku na sobě, vydrželi prý maximálně 14 sekund. Tohle mučení bylo používáno již ve středověku, stejně jako gestapem za 2. světové války. -
Třesení mozku
Dochází k intenzivnímu třesení horní částí těla tak, aby způsobovalo prudké pohyby hlavy vpřed a vzad. U oběti to vyvolává silnou nevolnost a zvracení. Laicky řečeno – mozek se vám mlátí o lebku… Nebo byli vězni smýkáni proti zdi – podle směrnic to bylo povoleno až 30x za sebou. -
Stání v pozoru
Vězni byli spoutáni na nohou s rukama za zády a byli pak nuceni stát v naprosté tmě v pozoru až 180 hodin v kuse… Nebo byli nuceni sedět v nepřirozených pozicích, kdy dochází k odkrvení některých částí těla. -
Sérum pravdy
Šlo o drogy, u nichž byla naděje, že při jejich aplikaci by začal mluvit i velmi zarputilý podezřelý. Tuhle metodu používala nejen CIA, ale i ruské tajné služby. A také československá StB. -
Jehla pod nehty
Sterilizované jehly se vyslýchanému píchají pod nehty. Tento způsob mučení prý nezanechává trvalé následky. -
Zákaz spánku
Podle platných směrnic mohli vyšetřovatelé bránit vězňům ve spánku i déle než 7 dní v kuse (jednoho z nich drželi v bdělém stavu nonstop 11 dní). -
Žádné jídlo
Vězni mohli být i svlečeni donaha a drženi mnoho dní o hladu. Dostávali jen teplou vodu. -
Využívání fobií
Bylo zneužíváno jejich fobií (například panického strachu z pavouků, hadů). -
Krápníkové mučení
Vězeň je spoután tak, aby nemohl ani pohnout hlavou. Nad něj se dá nádoba s vodou, která mu otvorem kape stále na stejné místo na lebce. Po pár hodinách má vězeň pocit, že se mu hlava rozskočí, a začne šílet. Vojáci téhle metodě říkali »krápník«.
Mučení ve světě: krysy, větráky…
-
V Alžírsku se praktikuje tzv. le chiffon, kdy je oběť přivázána na trám, ústa jsou jí ucpána kusem hadru a je polévána špinavou vodou.
-
V Barmě se používal tzv. let vrtulníkem – oběť je přivázána za zápěstí a kotník k velkému stropnímu větráku a během otáčení je mlácena.
-
V Izraeli bylo používáno mučení hudbou – vězni je hlasitě přehrávána pořád dokola stejná melodie a mezi tím je podrobován nekonečným výslechům. To se opakuje nonstop bez možnosti spánku několik dnů.
Mučení v Číně…
-
Člověk uvězněný v kleci je ponořen po hrudník do špinavé vody, v níž jsou krysy, odpadky a lidské výkaly.
-
Vězňům jsou plastovou trubkou prostrčenou nosem či ústy až do žaludku podávány roztoky odpadků, shnilého jídla a moči. Dozorci ponechají trubku v těle několik dní, což vede k nepopsatelnému utrpení. Pak ji násilím vytrhnou, což způsobí vnitřní krvácení.
-
Dozorci vtloukají tenké ostré bambusové hůlky pod nehty do prstů. Při tom se nehet úplně utrhne, což mučenému způsobí nepopsatelnou bolest.
-
Ženy jsou svlékány a znásilňovány různými předměty. Nahé ženy jsou také vhazovány do částí vězení přeplněných mužskými vrahy.
Redaktor Aha! na vlastní kůži - Waterboarding nezkoušejte
„Zpočátku mám neohrožený pocit, že se mi nemůže nic stát. Trocha vody ještě nikoho nezabila. V okamžiku, kdy mě položí na nahnutou desku a začne se mi hrnout krev do hlavy, už měním názor. Spoutané ruce a znehybněné nohy mi berou šanci na vzdor. Přes hadr cítím první kapky vody, dýchám s obtížemi, ale ještě to jde. Další proud vody mi ale vtéká do nosu. Hrozný pocit! Přes mokrý hadr už nemám šanci se vůbec nadechnout. Voda se mi dostává i do pusy a mám pocit, že se topím. Chce se mi zvracet. Jsem si jist, že v této chvíli bych prozradil i to, co nevím. A to vše trvá teprve pár sekund. Snad se neutopím... A hurá, KONEČNĚ mi sundali hadr z obličeje a mohu se naklonit. Voda mi vytéká odevšad. Ještě dlouho potom mám ale nepříjemný pocit, bolí mě hlava a mám ucpaný nos.“
Václav Koukolíček, redaktor Aha!