Tamara Bendlová: Že jsem bohatší než manžel? To doma neřešíme!

Manželé Bendlovi vyhráli anketu deníku Aha! o nejpohlednější pár české politiky

Tamara Bendlová, která je velmi úspěšnou podnikatelkou, otevřeně promluvila o všem – o penězích, luxusním zboží i vkusu českých žen. Její životní příběh je jako z hollywoodského filmu. Z chudé učitelky v Tatrách se stala bohatou majitelkou mj. firmy Carollinum, která v Česku prodává ty nejluxusnější a nejdražší módní značky, hodinky i šperky (Rolex, Gucci atd.) a má každý rok stamilionové obraty. Její společnost provozuje šest obchodů, z toho čtyři v exkluzivní Pařížské ulici v Praze – jeden z nich, concept store SIMPLE, bude 28. dubna slavnostně otevřen za účasti české rodačky Ivany Trumpové.

Co říkáte na to, že jste se s manželem stali nejpohlednějším párem české politiky?
„Těší mě to. Manžel má přívětivý obličej a vyzařuje z něj charisma. Co se týká mě, no nevím... Nepřipadám si jako krasavice. Když mi to manžel řekl, to jsme zrovna byli na dovolené, tak jsem málem spadla z lehátka.“ (směje se)

Jste manželka politika. Jak vám to pomáhá, nebo škodí ve vaší profesi?
„My jsme se vzali, když už moje firma fungovala. Manžela jsem si nebrala kvůli jeho politické funkci. Naopak. Já budu ráda, až v politice skončí.“

Proč?
„Jako podnikatelka a manželka politika musíte stále počítat s nějakými útoky. Trvá to sedm let, jsem z toho unavená. Zveřejníte příjmy, celý majetek, a pomluvy přesto trvají. Na druhou stranu je to dobrá zkouška našeho vztahu. Když ji ustojíme, tak asi bylo správné, že jsme si spolu začali. I když ve zralejším věku.“

Nelitujete kroku, kdy jste zveřejnila své příjmy? Teď celá země ví, že jste hodně bohatá a úspěšná žena.
„Samozřejmě, měla jsem strach, hodně lidí mě od toho zrazovalo. To, co máme, je ale výsledek práce nás všech, kteří ve firmách pracujeme. Peníze zdaňujeme, a proto mi přišly nefér pomluvné a lživé letáky, které byly distribuovány téměř do všech domácností ve Středočeském kraji.“

Váš příběh připomíná americký sen po česku – z chudé učitelky v Tatrách milionářkou...
„Tehdy byla jiná doba než dnes. Bylo mnohem víc pracovních příležitostí u zahraničních firem, pro které jsme byli levnou pracovní silou. Je pravda, že po rozvodu jsem se vrátila do Prahy se dvěma dětmi k rodičům-důchodcům a byla odkázaná jen sama na sebe.“

V jakém roce?
„V roce 1991. Pro zajímavost, můj plat učitelky se u německé společnosti několikrát znásobil.“

To byla asi velká změna...
„Neuvěřitelná! Vždyť já jen v obchodě prodávala šperky! Pak jsem dostala svůj rajon, s majitelem později jezdila otevírat pobočky do Varšavy, Moskvy. Po nějaké době jsem si chtěla založit vlastní firmu. Ten sen se mi splnil, ale je za ním spousta práce. Vstávala jsem ve čtyři ráno, spát chodila v jedenáct. Dnes už je jiná situace, ale jsem nohama na zemi. Na nikoho se nedívám svrchu, protože vím, co ta práce obnáší.“

Vy máte z předchozích manželství tři děti, váš manžel dvě. To je asi u vás veselo.
„My jsme početní jen naoko. Manžel má dvě děti z prvního manželství. Jednoho syna má na Slovensku, toho vidí málo. Druhému je dvanáct, je u nás jednou za tři týdny na víkend. Moje dcera studuje v Tatrách, bude mít státnice. Syn teď maturuje a ten nejmladší, dvanáctiletý, jde na druhý stupeň.“

Váš manžel skončí ve vládě, která je v demisi. Zaměstnáte ho u sebe ve firmě?
„Já jsem mu to nabízela. Máme několik společností, vím ale, že jeho prostředí je politika. Pokud se v ní rozhodne pokračovat, bude mít moji podporu.“

Nevadilo by mu také, že byste ho vlastně zaměstnávala?
„To si nemyslím. Už teď do těch firem chodí, účastní se různých akcí a schůzek. On to prostředí zná, líbí se mu.“

A nevadí vašemu manželovi, nebo i vám, že jste mnohem bohatší než on?
„Peníze neřešíme. Když jsme se poznali, ani nevěděl, co dělám. Žil v domnění, že mám nějaký obchůdek, neřešil to. Já jsem zase na začátku nevěděla, že je politikem ve vysoké funkci.“

Vy jste říkala, že vás na muži zajímají hodinky a váš manžel je na prvním setkání neměl, takže neprošel...
„To, že neprošel, byl samozřejmě vtip. (směje se) Už jsme to napravili a hodinky má.“

Co nejdražšího jste mu koupila? Dříve se mluvilo o tom, že od vás dostal porsche, kupujete mu hodinky za stovky tisíc...
„Tak to fakt nevím. V našem vztahu nejsou peníze tím nejdůležitějším. Manžel má hodinky rád. Je to věc, do které rád investuje. I když jako politik moc nevydělává – to je ale jedno. Rádi si dáváme dárky, ale z jiných důvodů, abychom udělali tomu druhému radost.“

Hodně peněz také prý dáváte na charitu
„Každý rok dávám na charitu určitá procenta z obratů, které máme. Takže to je někdy milion ročně. Teď to bylo třeba 400 000 korun na výstavbu bytů pro děti z dětských domovů. Přispět na charitu beru jako povinnost, když ty peníze mám.“

Kolik máte obchodů s luxusním zbožím?
„Máme šest obchodů, zastupujeme exkluzivně značku Montblanc a Dunhill.“

Pocítili jste finanční krizi, přestali Češi kupovat luxusní zboží?
„Zaregistrovali jsme, že jsou zákazníci opatrnější. Překvapivě se nám spíš dobře prodává dražší sortiment – to se týká například hodinek. Je zájem o limitované série.“

Co zahraniční klienti, těch neubylo?
„Určitě ano, Američani a Rusové jezdí méně. Co se týká módy, tam jsme zaregistrovali větší prodej v souvislosti s oslabením koruny. Ale ze 70 procent u nás nakupuje česká klientela.

Jak je těžké dostat exkluzivní značky, jako je Dunhill, do Prahy?
„Samozřejmě je to těžké. Musíte splňovat jistou úroveň. Prověří si, jaké značky prodáváte, jste-li seriózní partner, jestli jste schopni splnit jejich finanční požadavky, a přijedou se podívat do firmy. Než získáte exkluzivitu na prodej značky, předchází tomu mnoho jednání.“

V cizích hlavních městech je mnoho ulic, kde se dá koupit luxusní zboží, v Česku je to vlastně jen Pařížská. Změní se situace i u nás?
„My jsme výrazně pozadu, i kvůli režimu, ve kterém jsme žili. Co se týká prodeje hodinek a šperků, odhaduji, že jsme pozadu asi 20 let.“

Vy jste ve světě módy hodně let. Myslíte si, že se zlepšuje vkus českých mužů a žen?
„Jsme hodně konzervativní národ, nepotrpíme si na módní výstřelky. Jakmile vybočíte z řady, upoutáte na sebe pozornost a jste vytěsňováni ze společnosti. To se musí změnit. V Paříži potkáte na ulici lidi ve všem možném a nikdo to neřeší. Každý ať se obléká podle toho, co se mu líbí. Třeba na Slovensku je to jiné. Ženy tam s módou více experimentují, snaží se oblékat moderněji. U nás je to v začátcích a někdy je to i tak, že ženy, když mají děti, o sebe přestanou dbát. To svoje já dají rodině a zapomínají na sebe.“

Mají tedy Češi vkus?
„Určitě mají, ale sledování módních trendů pro ně není tak důležité. I ten vývoj je u nás pomalejší než v okolních zemích, například na Slovensku, v Polsku či Maďarsku. Český zákazník je velmi náročný. Produkty si prověří po všech stránkách, a než si něco koupí, přijde i několikrát.“

Jaké dělají ženy u nás nejčastější chyby v oblékání?
„Často se oblékají bez fantazie. Třeba do kanceláře chodí většinou v kostýmech. Neříkám, že je to špatně, ale ve Francii a Itálii vidíte, že se od nich upouští. Žijeme ve stereotypu.“

Co s tím?
„Měli bychom více experimentovat. Žena, která je vkusně oblečená a upravená, budí dojem úspěšné a silné ženy – je to osobnost. Proto jsme v Pařížské otevřeli concept store SIMPLE, obchod s francouzskými značkami jako Chloé, Yves Saint Laurent nebo Givenchy, které dávají ženám záruku, že budou mít luxusní modely prvotřídní kvality. Při sklence šampaňského si mohou dále zakoupit dekorativní předměty, vonné svíčky či kosmetiku. V obchodě chceme několikrát ročně pořádat poradenské dny, při kterých budou klientky moci za pomoci odborníků zapracovat na svém image.“

Prodáváte nejdražší značky oblečení, koupila byste si na sebe něco z obyčejného obchodu?
„Jasně, doma mám nejraději tepláky. Odstrojím se, odlíčím a jdu na procházku se psy. A když jedeme třeba na loď nebo na kola, tak přeci nebudu v Yves Saint Laurent.“

Kdo je Tamara Bendlová-Kotvalová (45)

■ Narodila se ve Varšavě. Otec byl diplomat, a tak dětství prožila ve Varšavě, Bělehradě, Moskvě a Aténách.
■ Vystudovala střední pedagogickou školu.
■ Z prvního manželství má dceru Danielu (23) a syna Martina (19). Vztah skončil i kvůli manželově pití, po rozvodu paní Tamara i s dětmi odešla z Tater, kde učila, do Prahy. Později začala podnikat. S druhým mužem, který v roce 2001 po těžké nemoci zemřel, má syna Matěje (12).
■ Po čtyřleté známosti si v srpnu 2005 na Mauriciu vzala současného ministra dopravy Petra Bendla.
■ Vlastní společnost Carollinum, která v ČR zastupuje a prodává luxusní značky – jak oblečení, tak i hodinky či šperky. Jde o značky jako Breitling, Cartier, Chopard, Dunhill, Gucci, Montblanc, Omega, Rolex.
■ Firma má celkem šest obchodů v Praze – čtyři v Pařížské ulici, jeden na letišti Ruzyně a jeden U Prašné brány.
■ Před rokem se rozhodla zveřejnit své příjmy poté, co se ve schránkách středočeských domácností objevily pomlouvačné letáky zpochybňující příjmy Petra Bendla. Chtěla tak dát najevo, že na vilu v Lánech za 12,5 milionu korun, chatu na Slapech, porsche pro manžela a dovolené vydělala ona sama. Za uplynulých osm let (do roku 2007) činily tržby jejích firem dohromady 800 milionů korun. Jen v roce 2007 prodalo Carolllinum hodinky značek Rolex či Cartier za 206 milionů korun. Zisk nezveřejnila s tím, že peníze investuje zpět do firmy.
■ Má ještě 2 firmy – spoluvlastní Sevind, největší firmu na autolaky v Česku, z té měla v roce 2007 zisk 6,8 milionu Kč. Pak společnost Fimos, ta pronajímá sklady – Bendlové vydělala 2,3 milionu Kč.
■ Každoročně přispívá na charitu (Klub přátel dětských domovů).
■ Jak sama říká, práce ji trochu deformuje – na mužích si hned všímá toho, jaké mají hodinky. „Auto a hodinky jsou základní nutná výbava každého muže.“
■ Kvůli obchodu na letišti má bezpečnostní prověrku.