Pavel Štangler (47): Rolba mi uřízla nohu, tak jezdím na skútru!

HOŠŤÁLKOV-VRÁCLAVEK – Ani ne tři neděle po amputaci nohy Pavel Štangler (47) z Hošťálkov-Vráclavku na Krnovsku už zase pracuje. Sympatický majitel areálu Vráclavek tak chce co nejrychleji zapomenout na okamžik, kdy mu sněžná fréza uřízla nohu pod kolenem.
Ani ne tři neděle po amputaci nohy Pavel Štangler (47) z Hošťálkov-Vráclavku na Krnovsku už zase pracuje. Sympatický majitel areálu Vráclavek tak chce co nejrychleji zapomenout na okamžik, kdy mu sněžná fréza uřízla nohu pod kolenem.
Pavel Štangler se právě usazuje na sněžném skútru, na kterém kontroluje sjezdovku. „No, já sice manželce doma moc nepomůžu, ale jinak zvládám 70 % věcí, které bych dělal normálně. Třeba tady na tom skútru si upravím jen plynový pedál – teď musím sešlapávat do kříže, levou nohou,“ směje se evidentně šťastný Pavel. „Doktoři v nemocnici mi říkali, že jsem ztratil hodně krve a že jsem přežil zázrakem a vlastní vůlí. Během 12 dnů jsem měl dvě operace, říkali, že takovou rychlost hned tak doktor u hojení nevidí.“
A proč šel Pavel Štangler hned do práce? „Abych nemusel myslet na to, na co myslí ostatní v mojí situaci: co bude, jak bude, člověk se potřebuje nějak zabavit, tak jsem se do toho vrhl po hlavě.“
A co mu nejvíce vadí? „Když upadnu, tak mi ta noha chybí, člověk se nemá o co opřít,“ dodává Pavel. Čeká jej rehabilitace. „Teď mám ještě fofrtyčky,“ukazuje Pavel své berle. „Během 14 dnů se začnu učit chodit na protéze, tak do dvou měsíců to chci zvládnout.“
Lidem s podobným osudem vzkazuje: „Nepřemýšlejte nad sebou a nad tím, co se stalo, ale něčím se zabavte – to pomůže nejvíc,“ říká Pavel Štangler.
Co se mu tenkrát stalo?
Pavel Štangler se 18. ledna doslova podruhé narodil. Upravoval zrovna sjezdovku, když se v jeho rolbě něco zaseklo. Vyskočil ze stroje, aby se podíval na závadu. Vtom mu ale fréza, která je velmi ostrá, zachytila a vtáhla pravou nohu. Rozdrtila ji tak, že lékařům nezbylo nic jiného, než ji amputovat...
„Byl jsem v takovém šoku, že jsem vůbec necítil, že to bolí. Měl jsem štěstí, že mrzlo a že jsem neztratil tolik krve – říkali doktoři. Sám jsem si nohu zaškrtil kapesníky a plazil jsem se pro pomoc. Já jsem si moc neuvědomoval, jak rychle ty události jdou, jen jsem věděl, že musím zabrat. Kdybych omdlel, asi už tady nejsem,“ vzpomíná Pavel Štangler.
5.2.2009