Ekonomická krize - Příběhy lidí, kteří ztratili zaměstnání

Rodina Kopeckých
Výplatu neposlali, podporu nemají

Od září do listopadu pracoval v podstatě zadarmo – nedostal výplatu. Dlouholeté zkušenosti navíc nemá možnost jinde uplatnit. „Možná nastoupím do slévárny. Je to podobná práce, ale i tak budu muset projít měsíčním školením v Praze, než budu moct pracovat,“ říká Petr Kopecký. Od září žije rodina pouze z mateřské, která činí necelých osm tisíc korun měsíčně a z Petrových brigád, přičemž ještě splácí hypotéku na dům. Petr přiznává, že je to těžké životní období, rodina se snaží šetřit, kde se dá. V lednu naštěstí dostanou první podporu v plné výši. Sklárny dluží rodině spolu s odstupným pět Petrových platů. Ty ale sotva uvidí...

Martin Rebilas (24): Bez práce se žít nedá

OSTRAVA – S koncem prosince přišly o práci jen v Moravskoslezském kraji skoro tři tisícovky lidí. Mezi nimi je i Martin Rebilas (24) z Ostravy. „Byl jsem v nemocnici se zánětem mozkových blan. Když jsem se vrátil do práce, dostal jsem výpověď. Ale nebyl jsem sám.

Dělal jsem v docela velké bezpečnostní agentuře, která zaměstnává přes tři sta lidí. Jen na konci roku nás muselo odejít patnáct,“ vzpomíná Martin Rebilas na práci, kterou by chtěl opět dělat i v budoucnosti. „Teď jsem se registroval na úřadu práce. Ale doufám, že tady moc dlouho nebudu muset být. Už jsem obvolával další agentury a brzy mám první pohovor,“ líčí Martin, který si jako hlídač budov přišel na zhruba patnáct tisíc korun měsíčně. Teď ho prý čeká sociální příspěvek ve výši maximálně tří tisíc korun. „Závislý na dávkách naštěstí nejsem. Mám asi stotisícovou finanční rezervu. Ale věčně z ní čerpat nejde,“ počítá muž, který zatím bydlí s rodiči. Těm dává měsíčně dva tisíce korun na podporu domácnosti. Má však sedm měsíců přítelkyni. „Nedokážu si představit, že bychom se rozhodli spolu začít bydlet. Jen nájem je v Ostravě přes sedm tisíc. To bych asi z podpory neutáhl,“ říká ironicky pan Rebilas.

Paní Zdena (58): Nemám ani peníze na cestu autobusem!

ZLÍN – Paní Zdena (58) z Otrokovic se na konci minulého roku dostala do téměř neřešitelné situace. Po devíti letech ji vyhodili z práce. Vyráběla bezpečnostní pásy v Moravanu Safety Belts Otrokovice. „Výpověď jsem dostala 11. prosince, byl to od nich takový hezký vánoční dáreček.

Ale fakt je ten, že už jsem to tušila, od října mi totiž podnik nedal žádnou výplatu. Žiju totálně na dluh, půjčuji si, kde můžu, od známých, od kamarádů. Věřte, že pro mě je problém si zaplatit i autobus z Otrokovic do Zlína,“ říká se slzami v očích. Paní Zdena je rozvedená a bezdětná. Nemá žádné příjmy, a tak ani netuší, za co si koupí jídlo na několik příštích dnů. Kamarádi snad opět pomůžou. Jestli se jí podaří dostat nějaké peníze od svého bývalého zaměstnavatele, netuší. „Nejsem jediná, která tam dostala výpověď. Problém ale je, že se tam s námi nikdo z vedení nebaví, sekretářky ani odbory nic nevědí, je to k vzteku, pracujete, a pak ani nedostanete zaplaceno, člověk si připadá jak použitá onuce.“ Na začátku ledna se paní Zdena zaregistrovala na úřadu práce, nedočkavě proto vyhlíží první podporu v nezaměstnanosti.