Záhada plujícího HOV*A na palubě Apolla 10
Vesmírná mise Apollo 10 z května 1969 se zdá být méně významná v kontextu historie dobývání Měsíce. Astronauti monitorovali povrch pro přistání Apolla 11 (červenec 1969), vyzkoušeli oddělení a návrat lunárního modulu, ale proslavili se hlavně úplně banální, avšak vtipnou historkou o plujícím »bobku« na palubě...
Nejde vůbec o vědecký objev, neposouvá to výzkum vesmíru ani o krůček dál. Tehdy se řešila jen záhada levitujícího hov*a ve vesmírné lodi. Zřejmě by se to nerozmazávalo, kdyby se veškerá komunikace posádky nenahrávala a na Zemi ve středisku NASA nepřepisovala do protokolů o letu.
Kdo to udělal?
Byl šestý den mise a velitel Tom Stafford si toho všiml jako první. „Ach, kdo tohle udělal?“ otázal se významně, ale smál se při tom a hleděl na vznášející se exkrement. „Tak, kdo to udělal?“ „Dejte mi rychle ubrousek,“ volal na ostatní. „Vznáší se tu hov*o.“ Astronauti to možná po pěti dnech přivítali jako milé rozptýlení, přestože řeč o ho*ně byla po chvíli už skutečně o ničem. Na majitele vykonané a uniklé potřeby se stejně nepřišlo. „Já to neudělal. To není moje,“ hlásil John Young.
Moje bylo lepkavější
„Nemyslím si, že by tohle bylo jedno z těch mých,“ vrtěl hlavou také Eugene Cernan. Nikdo jiný na palubě nebyl. K výkalu tvaru bobku se nikdo neměl. „Můj byl trochu lepkavější než tohle, tak už to někdo vyhoďte,“ snažil se uzavřít debatu velitel Tom Stafford. „A sakra, tady je další zatracený hov*o. Co to s vámi je, chlapi?“ Ale to už se konverzace posunula lehce fekálním směrem, nepříslušela vznešenosti vesmírného poslání lidského druhu. „Ale, zlato, kdybych to byl já, tak přece vím, že se*u na zem.“ Nikdo nechtěl, aby na něm ulpělo podezření! „Já se*u vždycky do pytlíku.“
Nakonec ho chytili
Nakonec plujícího vetřelce zneškodnili v sáčku tomu určeném. Ale legrace okolo bylo dost. Dokonce si porovnávali speciální igelitové »prstníky « (pozn. jakýsi kondom na prst), jimiž se tehdy oddělovala stolice od tělesného otvoru a nasměrovala se do sáčku. Prostě, chlapi se bavili… Dodnes se na viníka nepřišlo, ale občas se případ vytáhne na světlo.
Jak se chodí na velkou
Vesmírná agentura NASA řešila problém až do roku 1972, než se vymyslely toalety s vakuovým odsáváním. Zjevně je totiž ve stavu beztíže problém bobek vůbec vypustit. Přece jen, gravitace chybí. Proto ten »prstník«. Pytlíky pro sběr se lepily na pozadí, ale mohlo se stát, že netěsnily, problematika vylučování se řešila postupně, až s nabytými zkušenostmi.
