Předpověď mykologů: Jak dlouho ještě porostou houby

„Sbírat houby máme tak, že je vyvikláme ze země a podhoubí přikryjeme. Takže neodřezávat, ale vyviklat,“ radí mykolog Jaroslav Malý. A pamatujte! Správně by se měly sbírat jen středně velké plodnice, malé by se měly nechat narůst. A to nejen proto, aby se sporami mohly rozmnožit, šířit dál, ale hlavně proto, aby se u nich dobře vyvinuly znaky, díky kterým je bezpečně poznáme. Staré plodnice zase mohou být pro změnu napadeny plísněmi. Pokud si nejste jisti, podívejte se zespodu na rourky. Jakmile je na nich bílý povlak, nesbírejte je! Napadené části nestačí vykrojit, plíseň už je všude.

Koš či krabici

Sbírejte do koše či krabice, aby se houby neotlačily, nebo dokonce nezapařily. Na igelitku proto rovnou zapomeňte. „Největší chybou je podle mého názoru to, že lidé sbírají houby do plastových tašek. Houba se tam velice rychle zapaří, což má za následek vznik sekundárních toxických látek a může dojít k tzv. nepravé otravě jedlou houbou, která může mít velmi nepříjemný průběh,“ varuje mykolog Michal Mikšík. Ještě před vložením do košíku všechny nahrubo očistěte, ulehčíte si práci po návratu domů, a plodnice se navzájem neušpiní.

Přemrzlou nejezte

Zatímco odolné zimní druhy, například jidášovo ucho, penízovka sametonohá či hlíva ústřičná, vydrží i pořádnou sibérii, hřibovité houby jsou na mráz citlivé. Přemrzlé poznáte především podle zápachu. Cítit jsou jako zkažené maso. Rourky ze spodní strany kloboučku nejsou žluté, ale šedé. Navíc je plodnice nepřirozeně měkká zejména na okrajích. Pokud ji rozkrojíme, je přemrzlá houba uvnitř vodnatá.

Musí se mýt?

Pokud někdo loupe třeba kloboučky klouzků, pak to má opodstatnění v tom smyslu, že se na lepkavý klobouček chytají nečistoty. Okrajovat okousané části hub je samozřejmě v pořádku. „Mýt houby mi už ale připadá zbytečné, je ale možné je otřít vlhkým hadříkem kvůli zbavení se nečistot,“ myslí si mykolog Michal Mišík.

Červivé vadí, nebo ne?

Sedí v trávě, vyloženě se na vás směje, a když houbu seberete, zjistíte, že je červivá. Někdo ji přesto do košíku šoupne. Doma ji zpracuje třeba do smaženice bez ohledu na provrtané cestičky, jiný ji vykrajuje tak dlouho, až mu zbude jen netknutý kousek. Co je správně? Mykolog Michal Mikšík říká, že jde jen o čistě estetický důvod a klidně takovou plodnici, pokud je pevná, můžeme vykrojit a sníst. Hygienici naopak tvrdí, že červi do ní mohou zanést mikroorganismy, které způsobují rychlejší hnilobu, a proto ji raději máme celou nechat v lese.

Od slimáka nevadí, veverka je problém

Co okusky od zvířat? Třeba ty od slimáků nevadí, houbu stačí okrojit a dát do košíku. Jiné je to ale s požerky od lesní zvěře. „Když jde o okusky nějakých savců, třeba veverky či myši, tak čistě teoreticky by mohlo třeba dojít k nějaké infekci,“ soudí mykolog Michal Mikšík.

Nejčastější mýty

Češi jsou houbařský národ. Některá moudra se o houbách tradují desítky let a možná vám je říkala už vaše babička. Někdy však jde o naprosté nesmysly.

1. Jedovaté houby mají naspodu klobouku »chladič«, jedlé rourky

Univerzálně to neplatí. Pravda je, že rourky mívají většinou hřibovité houby, z nichž je většina jedlá. Jen hrstka je mírně jedovatá. Ale pozor. Najde se i hříbek, který by vás docela potrápil, třeba takový hřib satan. Ani lupeny (chladič«) ovšem automaticky neznačí jedovatou houbu. Pravda je, že hodně těch nebezpečných, například muchomůrka zelená, má lupeny, ale stejně tak mají lupeny i výborné jedlé druhy, jako třeba bedla nebo holubinky či žampiony.

2. Chutná houba není jedovatá

„Chuť vůbec nesouvisí s jedovatostí hub. Například muchomůrka zelená je podle svědectví otrávených osob velmi chutná houba,“ upozorňuje mykolog Michal Mikšík. Jediná výjimka je podle mykologů u holubinek, kdy pokud si nejsme jisti, můžeme kousek ochutnat, pokud chuť není palčivá, měla by být jedlá. Jenže… Když houbu dokonale neznáme, měli bychom ji vždy nechat na místě, ať chutná jakkoliv.

3. Když je okusují slimáci či jiná zvířata, jsou jedlé

Tak to je největší hloupost, s jakou se můžete setkat. Například u naší jedovaté houby muchomůrky zelené platí, že pro člověka je smrtelná, ale třeba zajíci jsou vůči jejímu jedu naprosto imunní.

4. Dlouhé vaření vyvaří jed

Bohužel jde o nebezpečný mýtus. Některé jedy jsou teplotně stabilní – což znamená, že je můžete vařit vážně dlouho a stejně zůstávají smrtelně nebezpečné. Platí to třeba právě o muchomůrce zelené. Ani dlouhé vaření tedy neudělá z jedovaté houby bezpečně jedlou.

5. Otravu zaženu mlékem

Pokud zaznamenáte po konzumaci hub příznaky otravy, snažte se co nejrychleji dostat k lékaři nebo volejte záchranku. Zbytek pokrmu z nich, nebo i zvratky, schovejte, aby bylo možné zjistit, čím přesně jste se otrávili. Dále je dobré spolykat několik tablet živočišného nebo rostlinného uhlí. „Hodně také pomůže začít pít velké množství silného černého čaje, který působí močopudně,“ radí toxikolog Jaroslav Klán z Ústavu soudního lékařství a toxikologie 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Černý čaj zároveň váže i škodlivé látky a odstraňuje je z těla. „Je doslova zázračný. Na rozdíl od mléka, které doporučovaly naše babičky a my už dávno víme, že nefunguje,“ dodává toxikolog.

Úplněk je vytáhne: Nebo taky ne

Opravdu houby rostou rychleji, když na nebi září plný měsíc? Debata o vlivu úplňku na růst hub je nekonečná. Podle mykologa Jiřího Baiera je vliv Měsíce jednoznačný. „Údajně vytahuje vláhu ze země do vyšších vrstev půdy. Ta je pak pro houby lépe dostupná a ony více rostou. Když dorůstá srpek, tak zkrátka dorůstají i houby. Vrcholí to během úplňku, a pak zase ubývá. Já se tím řídím celý život a opravdu to tak funguje,“ popisuje zkušenost.

Podobný názor má i mykolog Jaroslav Malý. „Myslím, že na růst hub částečně vliv skutečně má. Vypozorovali to už naši předkové.“ Tato tvrzení však rozporuje švýcarská studie z roku 2011, jejíž autoři od roku 1990 do 2007 nasbírali 1715 vzorků. „Podle ní nebyla zaznamenána spojitost mezi Měsícem v úplňku a větším růstem hub,“ konstatuje mykolog Aleš Vít. Nezbývá, než provést vlastní test. Nejbližší úplněk bude 17. října.

Hromadí těžké kovy?

Tohle bohužel mýtus není. Houby skutečně mají tu vlastnost, že v sobě kumulují škodliviny, jako je kadmium, stroncium či olovo. „V plodnici takových látek najdeme až desetkrát víc než v půdě,“ potvrzuje toxikolog Jaroslav Klán. Pokud máme ze škodlivin z půdy obavu, existuje podle Klána řešení. Kumulace těžkých kovů není u všech druhů stejná. Dřevních hub se například netýká, takže třeba oblíbené podzimní václavky jsou zcela bezpečné. Toxikolog také radí sbírat houby v čistých oblastech, jako je Pošumaví, Šumava či Brdy. Naopak spíše varoval před sběrem v oblasti dolů a hald, jak je běžné například na Ostravsku a Karvinsku.

Linka pomoci

Máte-li obavu, že jste se otrávili, volejte vždy linku 155. Poradí vám také Toxikologické informační středisko, stačí vytočit 224 919 293 nebo 224 915 402.

Musíte vědět!

Houbařská sezona vrcholí: Jak jít najisto!

Celý článek

.