Život jednoho z největších mořeplavců všech dob: Kapitán Konkolski
3 fotografie
Poznal svět, reprezentoval vlast, stavěl dům domorodému náčelníkovi, večeřel s princem Philipem, rval se s divokými vichry a přežil těžké bouře i vymrštění z lodi do oceánu. Mnohokrát bojoval o holý život. Ocenil ho americký prezident Ronald Reagan! Mořeplavec Richard Konkolski (80) prožil dobrodružství na několik životů!
A o tom všem píše v nové obsáhlé biografii. Kniha je artefaktem díky detailnímu zpracování, přílohám a především pro výjimečnou osobnost slavného kapitána…
Niké z Bohumína
Zasvěcení vědí, že první plachetnici Niké začal stavět ve sklepě bohumínského paneláku. Z modřínu, který sám našel, pokácel a nařezal z něj prkna. Později třikrát obeplul zeměkouli. Jako první suchozemec v dějinách! Vítěz řady námořních závodů dosáhl 12 světových rekordů, jde o sportovce světového formátu. Nejen o tom všem je první autorizovaný příběh s názvem RICHARD KONKOLSKI: BÝT PRVNÍ. Píše o dramatech a osamělosti na širých pláních oceánu. Jak se stal nedobrovolně exulantem a musel i s manželkou a malým synem zůstat v Americe. Doma byl persona non grata…
Jak si vydělat na plavbu
Zajímavé jsou mj. kapitoly o práci v Americe, kde si musel na plavby, stavby i opravy lodí vydělat. Úryvek o tom, jak řezničil a pokládal střechy, nás nezavede výjimečně na moře, ale dokresluje, co všechno musel elitní sportovec podstoupit, aby naplnil své sny. Richard tvrdě dřel, aby se pak mohl vydat kolem světa. Dnes, v době sponzorské a komerční věc nevídaná. Dobrodružný příběh plný odvahy, posedlosti, houževnatosti a zarputilosti inspiruje již po desetiletí. Kniha z nakladatelství JOTA může být skvělým dárkem a pod stromečkem se bude vyjímat!
Čísla mořského vlka
89 000 fotografií má svém archívu.
21 knih publikoval o cestách kolem světa.
3 900 novinových článků o něm vyšlo.
15 filmů a řada filmových dokumentů či rozhlasových pořadů.
664 stran s více než 700 fotografiemi je v nové knize.
5 let a ještě možná víc strávil celkem sám na moři.
Řezníkem v New Yorku
...bylo to neuvěřitelné setkání. Emigrant a můj dávný soused Tadeáš Vrožina dospěl v řeznického mistra. Ve svém newyorském řeznictví Old Bohemian Meats v jižní části Manhattanu na 14 Street zaměstnával pětadvacet řezníků a náramně se mu dařilo. Naše kapsy zely prázdnotou, slovo dalo slovo a hned druhý den jsme nastoupili do práce. „Hoši, mohl bych vám lehce pomoct, ale abyste si nemysleli, že tady v Americe jen tak dolary padají z nebe, musíte si je vydělat. Začnete brzy ráno a končit budete pozdě večer. V lednici budete tahat kusy hovězího dobytka, čtvrtit je a balit. V poledne máte hodinovou přestávku, oběd vám uvaří náš kuchař,“ uvedl nás Tadeáš do obrazu. Hned další den jsme oblékli bílé pláště a řeznické čepice, které do večera zrudly dobytčí krví.
Chyběly mi peníze a ty se daly vydělat jen vlastníma rukama. Potřeboval jsem je nejen na opravu Niké a nákup zásob, ale i na vyřízení dokladů a víz do šestatřiceti zemí. V Newportu jsem využil všech příležitostí. Místní noviny odkoupily několik fotografií z moře, jednomu zájemci jsem namontoval kuchyňskou linku a spolu s Mirkou pokryl střechu dvojgaráže. Nouze mě donutila prodat za babku fotoaparát včetně objektivů. Věřil jsem, že až si později vydělám, koupím si stejný. Vyhlídky na výdělek nabízelo Tadeášovo řeznictví.
Každý den v Old Bohemian Meats vypadal podobně. Zatímco ostatní řezníci čtvrtili maso, porcovali ho a ukládali do krabic, já s několika dalšími zajišťoval provoz v přední hale. Vykládali jsme plná mrazicí auta, kusy dobytka věšeli na pojízdné háky na kolejnici u stropu a tahali je do haly, kde se orazítkovaly datem a připravovaly k dalšímu zpracování. Když zbyl čas, pomáhal jsem odbavovat zákazníky nebo mlel a balil maso. Mimo pracovní dobu jsem měl extra šichty navíc s opravou podlah, omítek, s bílením nebo jen s čištěním celého provozu horkou párou. Řeznictví bylo vyhlášené díky prvotřídnímu masu na steaky, které odebíraly přední newyorské restaurace. Denní obrat dosahoval 40 000 dolarů. Zatímco během polední pauzy kolegy ovládlo karbanické nadšení a v jídelně hráli karty, já pospíchal na některé velvyslanectví shánět formuláře, abych si do pasu zajistil razítka s potřebnými vízy. (redakčně kráceno z 18. kapitoly biografie Richarda Konkolského Být první)
3 fotografie
