Britští psychologové varují: Samotáři umírají dřív!
Až zase jednou zůstanete večer sedět doma namísto povyražení s přáteli, vzpomeňte si na tohle: Samota prokazatelně snižuje věk dožití až o 5 let! To není legrace, nýbrž nejnovější poznatek britských vědců. Společenská izolace škodí srdci, mozku i hormonálnímu systému…
„Samota je závažný problém, který začal restrikcemi během pandemie a v současnosti stále narůstá,“ varuje vedoucí vědecké skupiny Robin Hewings. Lidé si odvykli stýkat se s lidmi. Řada firem ponechala možnost pracovat z domova, naučili jsme se nakupovat on-line, a tak ostatní k životu vlastně nepotřebujeme. Sociální distanc však způsobuje řadu život ohrožujících problémů…
- SMRSKÁVÁNÍ MOZKU
Přesně to se s mozkem děje, když není delší dobu zapojený do společenské interakce. Setkávání s lidmi včetně rozhovorů totiž vytváří nová spojení mezi mozkovými buňkami a centrum našeho myšlení tak zůstává ve střehu. Když mozek podněty nedostává, v podstatě ubývá na objemu. A hrozí rozvoj demence. - KARDIOVASKULÁRNÍ ONEMOCNĚNÍ
Sociální distanc zkracuje lidem nad 60 let život až o 5 let. Při pocitu osamění v těle roste hladina stresového hormonu kortizolu. V důsledku toho dochází ke zvýšení krevního tlaku, hladiny glukózy a cholesterolu v krvi. Což zavání ucpáním cév, a tedy i mrtvicí nebo infarktem. - RIZIKO CUKROVKY
Osamělí lidé mají o 26 % vyšší riziko rozvoje diabetu 2. typu. Opět za to můžou hormony, konkrétně kortizol a adrenalin. Oba se vyplavují při dlouhodobějšímu vystavení stresu – a ten vzniká, když máme pocit, že jsme na všechno sami. - ZTRÁTA IDENTITY
Pokud není partner k debatě, oponent či jen diskutér, přestáváme si uvědomovat sebe sami. Je to, jako by vám doma chybělo zrcadlo, říkají psychologové. - ZHORŠENÍ POHYBU
Opuštění lidé pomaleji vstávají ze sedu, hůře se pohybují a bojují s nestabilitou. Chybí jim dostatek fyzické aktivity, ať už to jsou pouhé procházky do hospody na pivo, nebo kolektivní sportovní vyžití.
JAK Z TOHO VEN?
Pocity osamění rychle zažene fyzický kontakt, ideálně s osobou opačného pohlaví. Psychologové z univerzity ve skotském Stirlingu tvrdí, že denně stačí jen několik minut objímání nebo obyčejného držení za ruce. Pomůže ale i psaní dopisů, mailů nebo chatování. Je to pochopitelně i výzva pro potomky, aby nezanedbávali návštěvy rodičů a prarodičů.
