70 let od smrti Stalinova sluhy Gottwalda: Jeho poslední přání? Pivo!
6 fotografií
První dělnický prezident, jeden ze strůjců tzv. Vítězného února 1948 i krvavých politických procesů padesátých let. Od smrti Klementa Gottwalda (1896 – 1953) uběhlo 70 let. Deník Aha! vám přiblíží jeho poslední chvíle 14. března 1953 i to, proč už mu lékaři nedokázali pomoci.
Gottwald byl před koncem života velice vážně nemocný. Už v mládí se komunistický prezident nakazil syfilidou. Jenže se na to přišlo až ve chvíli, kdy prodělal infarkt během svého pobytu v Sovětském svazu, a tamní lékaři při vyšetření zjistili u Gottwalda příjici a také výduť na aortě. Kromě toho měl dělnický prezident vždy náklonnost k alkoholu, která se postupně vyvinula v nezřízené pití. To vše ale komunisté úzkostlivě tajili a také dokázali nepěkně zatočit s lékaři, kteří se o prezidenta starali.
»Věrný žák«
Pátého března zemřel Josif Stalin (1878 – 1953) a celý komunistický blok se předháněl v tryznách. Gottwalda prý zpráva o smrti strůjce Velkých čistek z třicátých let zdrtila. Jakožto jeho »věrný žák« se chtěl vypravit do Moskvy na pohřeb. Jelikož v té době už nebyl žádný z osobních lékařů, kteří se o prezidenta starali dříve, k dispozici (ať už z důvodů úmrtí nebo politických), této úlohy se zhostil doktor Jindřich Karpíšek. Jemu si také prezident postěžoval, že se necítí dobře.
Proto mu lékař navrhl, aby neletěl, ale jel do Moskvy vlakem. To měl ale Gottwald velmi hrubě odmítnout. Už dříve lékaři nedoporučovali komunistickému politikovi létat kvůli změnám tlaku. Cesta na pohřeb, dlouhé stání na tribuně a překotný návrat opět letecky si vybraly svoji daň. Výduť na aortě praskla. Už při vystupování z letadla si Gottwald stěžoval na bolest v levé ruce, sám ji ovšem přičítal nepohodlné cestě.
Jak komunisté násilně převzali moc v Československu za vydatné podpory Sovětského svazu (1948)
Umíral dlouho
O prezidentovo zdraví se po návratu staralo lékařské konzilium. „Vítal mne s úsměvem a humorem, rozhodně protestoval proti pobytu na lůžku, chtěl chodit do koupelny i na toaletu,“ uvedl ve svých pamětech člen týmu, doktor Josef Charvát. Gottwaldův stav se však brzy zhoršil, ale jelikož lékaři neměli k dispozici záznamy, měli na diagnózu jen velmi omezené možnosti a naordinovali prezidentovi klid a odpočinek. O syfilidě ani o výduti aorty nevěděli.
Po dalším zhoršení stavu nakonec Gottwaldův zeť a ministr obrany Alexej Čepička (1910 – 1990) dal lékařům k dispozici starší zprávy a ti s hrůzou zjistili skutečný stav pacienta. Ten jim potvrdili i narychlo přivolaní specialisté z Moskvy, kteří se o Gottwalda starali. Mezi Čechy a Sověty vypukl spor o to, zda Gottwalda okamžitě operovat, či nikoliv. Doktoři z Moskvy byli pro zákrok, nakonec ale zvítězili tuzemští lékaři s argumentem, že to pacientův stav již neumožňoval...
Pompézní pohřeb
Velkolepý funus se konal 17. března 1953. V jednu hodinu se prakticky v celé zemi zastavil život. Na pět minut se rozezvučely závodní sirény, houkaly i vlaky a lodě. Gottwaldovo tělo vynesli vojáci ve zpola odkryté rakvi ze Španělského sálu na Hradě. U Matyášovy brány položili vojáci rakev na lafetu taženou třemi páry vraných koní a pohřební průvod projel Prahou a končil na Václavském náměstí.
Tělo pak bylo převezeno do Národního památníku na Vítkově, kde bylo s dalšími obřady uloženo do mramorového sarkofágu. Následně bylo balzamováno a v letech 1953 až 1962 vystavováno. Nakonec bylo rozhodnuto o zpopelnění ostatků a urna byla uložena opět na Vítkově. Po roce 1989 byla přemístěna do společného hrobu na Olšanských hřbitovech.
6 fotografií
