Fanynka Slovácka Růžena Pašková (87): Do sta let budu chodit na fotbal!

Jako malé děvče chodila kousek od hřiště na Širůchu ve Starém Městě, kde klub hrával zápasy, pást husy. „Už jako holčičce se mi fotbal líbil. Stadion nebyl oplocený, husy se mi tam občas zaběhly, ale fotbalistům to nevadilo,“ líčí zvesela vitální paní Pašková. Viděla hodně zápasů, později její syn za klub hrál až do dorostenecké kategorie. Ve volném čase, ještě v době, kdy pracovala jako obsluha benzínové pumpy, dělala při zápasech pořadatelku. Stála u brány a trhala lístky. Od roku 1990 je v důchodu a je pořadatelkou na »plný úvazek«. „Jednou tady měla hrát Bohemka, ale kvůli kroupám nebyl terén způsobilý a nehrálo se. Jeden divák chtěl vrátit peníze, tak jsem mu řekla, ať jde na vedení klubu a on mi vlepil facku. Hulvát nevychovaný, ani se nepředstavil! To víte, od nás nebyl, takoví my tady nejsme,“ vzpomíná paní Růženka.

Na kus řeči na trénink

Chodí se dívat dokonce i na tréninky, jakmile doma uslyší píšťalku a smích hráčů, stojí ve chvíli za plotem a sleduje chlapce, jak se připravují. „Když mě někdo z hráčů vidí, pozdraví, usmějeme se na sebe, něco si i třeba řekneme. Jsou slušně vychovaní. A když brblám, že jim to nejde, tak se taky smějí. Co taky mají jiného dělat.“ Dobře ví, co je ofsajd, aut, na leccos z taktiky by se mohli trenéři zeptat. Ale za odbornici se nepovažuje. „Nikdy jsem nevsadila, škoda peněz! I když výsledek někdy odhadnu. Ale jen pro sebe.“ Na venkovní zápasy mířila dřív s vnukem, teď jezdí s dcerou autem. „Ale jen na ty moravské, tady po okolí, do Brna, Olomouc nebo do Ostravy.“

My drogy neberem…

Při zápasech si ráda zazpívá hymnu mužstva. Zaslechnout z jejích úst můžete třeba i chorál: My drogy neberem, my se radši ožerem. „Však proč bych to nezpívala? Co na tom? Jsem normální ženská ze Slovácka. Chodila jsem dříve i do kotle, mezi ty největší fanoušky. Však nejsme takoví, že bychom se třeba bili. Nějaké to polití piva mi hrozí i teď, kdy sedím hned vedle. A to víte, že si také zanadávám. Hlavně na rozhodčí. Protože jsou to největší dacani,“ durdí se paní Růženka.

Sedám v deváté řadě

Má dojem, že arbitři jsou vyčůraní a nezřídka její milovaný klub zaříznou. „Kde mohou, uškodí. Čecháčci nás Moraváky nemají moc rádi, protože to sem mají daleko. Jsme pro ně vesnice, vychvalují Spartu a Slavii, na nás se povyšují.“ Měli byste ji ale vidět, když se vyhraje, to si zakřičí, v autě s jinými obkrouží třikrát kruhový objezd. Zástupci klubu a fanoušci jí přichystali k osmdesátinám oslavu, na kterou nezapomene.

„Byla jsem velice dojatá. Dostala jsem krásnou kytku a zadarmo doživotní permanentku. Však taky plánuji chodit na fotbal Slovácka aspoň do sta let. Nyní mi patří v deváté řadě hned první sedadlo. Tenkrát jsme hráli s Libercem. Působil tady ještě i Jan Nezmar. Poobjímali jsme se. Bylo to moc krásné,“ dojatě líčí. Nemá ráda jednu věc – když hráči filmují. „Válí se po zemi, jako by umírali, dejte pokoj. Copak to je fotbal? Hlavně někteří černoši to umějí, ty největší primadony z velkých klubů.“ Občas kroutí hlavou nad mírou tetování některých či na účesy, které si vykouzlí na hlavách. Petr PODROUŽEK

Pravnoučata už hrají!

Radek (8) a Marek (6), pravnuci Růženy Paškové chodí do fotbalové přípravky v Ostrožské Nové Vsi. „Jezdíme s dcerou, jejich babičkou, i na tréninky kluků. Musíme je podpořit, aby měli do toho tu správnou chuť.“

Šťastné vítězství v Nice

„Vítězství v Konferenční lize v Nice, to byla paráda! Mám z toho radost ještě dnes. To se ani nedá popsat, co tady (bije si rukou na srdíčko) člověk cítí. Ani po zápasu jsem z toho nadšení a vzrušení nemohla dlouho usnout. Ale jak jsme dostali první, a ještě k tomu vlastní branku, tak jsem Vlasťovi (nešťastný zásah stopera Daníčka – pozn. red.) v duchu nadávala. Vždycky nejsou hody, někdy jsou i hodky. A musí se to omluvit,“ komentuje utkání Slovácka v Nice, které český mančaft nakonec vyhrál 2:1.

Musíte vědět!

Trapas fotbalových fanoušků: Zapálili vlastní autobus

Celý článek

.

Fotogalerie

5 fotografií