75 let od nejtragičtější nehody v evropských dějinách: 30 obětí v tramvaji smrti
5 fotografií
Mohutná rána, řinčení plechů, poté křik, sténání a pláč. Tak si pamětníci vybavují událost, která se nejen do českých dějin zapsala černým písmem. Před 75 lety na ústeckém Bukově havarovala plně obsazená tramvaj. Zemřelo 30 lidí, dalších 45 bylo těžce zraněných.
Neděle, 13. července 1947. Tramvaj číslo 1 vezla mezi ústeckou Telnicí a Bukovem na 140 lidí. Spolu s vlečným vozem měla kapacitu 88 míst, ale výletníci vezoucí maliny a borůvky vozy přeplnili. Řadu z nich za chvíli udivila velká rychlost, kterou tramvaj uháněla. Nevěděli, že technická porucha téměř znemožňuje brzdění. Byla předzvěstí tragédie, která přišla za pár vteřin.
Rozpáraný vůz
V klesání z Walerova kopečku vůz vykolejil a zachytil se o sloup trolejového vedení, ten jej rozpáral jako papír! Vlečný vůz byl vymrštěn na další, stojící na vedlejší koleji. Na místě zůstalo 30 mrtvých, 45 těžce a 31 lehce raněných. Zemřel i řidič tramvaje, z něhož tehdejší vyšetřování udělalo jednoznačného viníka zkázy.
Hrůzné svědectví
Kolem místa nehody na zemi i v troskách ležely části těl. „Zavalily mě dveře tramvaje, málem mě udusily. Kopala jsem do něčeho měkkého, je hrůza to říct, prý to byly dvě mrtvé děti,“ popsala chvíle pamětnice Marie Javornická. Vozem jela coby 17letá s rodiči a bratrem. Přežili, byť bráška měl skalpovanou půlku obličeje a tatínek zlomeniny, vyražené zuby a natržené plíce.
Ležel u mrtvých
Mrtví byli dospělí i děti, skalpovaní, krvácející lidé s kusy kovu i dřeva v těle leželi všude. „Mně bylo pět let. Skončil jsem s velkou ránou na hlavě, zakrvácený, v bezvědomí. Uložili mě k mrtvým, kde mě našel táta,“ vzpomínal také Jindřich Mach. Přesná příčina největší tramvajové tragédie Československa i Česka dodnes není známa, nejspíš jí bylo selhání brzd.
Varování řidiče tramvaje
„Táta měl mít v tu neděli volno, ale vzal mimořádnou směnu za kolegu,“ vzpomínal v knize Tramvajové neštěstí v Ústí nad Labem 13. července 1947 syn řidiče tramvaje Jiří Rydvan. Jeho tatínkovi se technický stav vozu nezdál už na telnickém nádraží. Podle svědků telefonoval nadřízeným do dopravního podniku. „Když jste vyjel, tak taky sjedete, nebo ze svého zaplatíte ušlé jízdné,“ měli mu však říct. Rozladěný muž tak v jízdě pokračoval. Soupravu jedoucí bez brzd z kopce rychlostí až 71 km v hodině neměl šanci ovládnout.
5 fotografií
