Tornáda území Čech a Moravy ničila od pradávna. Kosmas živel popsal: Satan v podobě víru!
„Tornáda se na našem území vyskytovala vždy, jedná se však o velmi ojedinělý jev. Setkáme se s nimi téměř na celém světě, nejvíce na středozápadě a jihu Ameriky, kde se nachází takzvaný tornádový pás,“ vysvětlila pro Aha! meteoroložka Dagmar Honsová. A její slova dokládá nejen katastrofa z minulého týdne na Hodonínsku, ale i řada zpráv z archivů a kronik měst a obcí.
1119 Praha-Vyšehrad
Vyvrácená zeď paláce PRAHA (mka) – Vůbec nejstarší zmínku o tornádu v českých zemích obsahuje Kosmova kronika. Prahou se prohnalo přesně před 902 lety. „Když se den chýlil k večer, prudký vichr, ba sám Satan v podobě víru, udeřil náhle od jižní strany na knížecí palác na hradě Vyšehradě, vyvrátil od základů starou, a tedy velmi pevnou zeď,” líčil středověký kronikář. Podle jeho popisu šlo o jedno z nejsilnějších tornád vůbec. „Zřejmě bylo srovnatelné s tornádem minulého týdne na Břeclavsku,“ okomentovala jeho záznam meteoroložka Dagmar Honsová.
Když pršely ryby...
Jev podobný tornádu je i vodní smršť. „To je vodní sloup víru, který se vyskytuje nad vodní hladinou pod bouřkovou oblačností,“ vysvětlila meteoroložka Dagmar Honsová. Kroniky zaznamenaly, že na Orlíku roku 1586 s vodou ze dvou rybníků smršť nasála i kapry a štiky, které rozptýlila nad okolní krajinou. Roku 1761 v Nové Vsi u Mladé Vožice zase z nebe padaly rybičky podobné pstruhům. Dle zápisu byly výborné chuti.
1993 Spálené Poříčí
Stržené střechy
Velké škody způsobilo tornádo v červenci 1993, které se prohnalo městem Spálené Poříčí na jižním Plzeňsku. Tehdy strhávalo střechy domů a lámalo stromy v zahradách i okolním lese. Tornádo trvalo pět až osm minut. Výsledkem byla až 15 centimetrů silná vrstva na ulici z popadané střešní krytiny, zlámané stromy v nedalekém lese a polámané olše na březích řeky Bradavy i větve okrasných smrků ze zahrad, které vítr odnesl dvě stě metrů daleko.
2007 Chocenický
Újezd Tornádo
Velikou stodolu smetlo tornádo v srpnu 2007 v Chocenicích na jižním Plzeňsku. Jediný, kdo tehdy vycítil blížící se nebezpečí, byl pes. Krátce před příchodem tornáda štěkal a domáhal se, aby ho vzali ze dvora dovnitř do domu. „To bylo venku ještě kromě zatažené oblohy celkem hezky. Šla jsem si lehnout. Vzbudila mě průtrž mračen a krupobití. Pak jsem uslyšela takové ššššš. Zvuk trval chvilku. Myslela jsem si, že nám ulítly tašky ze střechy,“ popisovala tehdy Jaroslava Pašková (61). Když vyšla ven, ocitla se před hromadou trosek. Ze stodoly, která na místě stála od roku 1933, byla 30 metrů dlouhá, 12 metrů široká a 12 metrů vysoká, nic nezbylo. Smetlo ji tornádo.
