Anorektička Valerie (21) z Plzně: Táta ji nepoznal a rozplakal se!

Fotky od sebe dělí rok (2020-2021) (Foto – archiv Valerie Wendlerové)

5 fotografií

Valerie onemocněla anorexií, dnes už se týrat nechce.

Valerie v době, kdy byla ještě zdravá dívka.

11. června 2021 • 05:00

Dobrovolně vyhubla na kost! Valerie Wendlerová (21) z Plzně nepatřila mezi štíhlé dívky a nebyla nijak zvlášť oblíbená. Nešel jí žádný sport, raději ležela v knížkách. Pak na sobě začala pracovat. Před rokem vážila 36 kilo a šlo jí o život.

Zákeřná anorexie se vplížila dívce do života nenápadně. „Když jsme se na základní škole učili o anorexii a bulimii, obrázky vyhublých slečen mě děsily,“ vzpomíná Valerie, kterou od dětství vychovával jen tatínek. Maminka jejího prvního přítele cvičila, a tak se do toho pustila i Valerie. „Několikrát týdně jsem si zacvičila pár minut a byla jsem spokojená,“ říká. Jedla stejně, ale pohyb se na její postavě projevil. Lidé ji chválili. Chtěla ale víc.

Přítel nevydržel

Pak dívka omezila některé potraviny a přidala na pohybu. „Nejedla jsem víc než 600 kcal za den, ale zato jsem cvičila a krokovala. Po několika měsících, kdy jsem byla věčně nepříjemná, náš vztah s přítelem skončil, nebylo se moc čemu divit,“ vzpomíná na nenápadné začátky. Loni v dubnu jela domů k tátovi, ale ten ji nepoznal. Ve dveřích jí zprvu vykal, a když ji poznal, rozplakal se.

Pomohla i láska

„Tehdy jsem si musela natvrdo přiznat: Jsem anorektička a musím se z toho dostat,“ popisuje své prozření. Když se naposledy vážila, měla kolem 36 kilo se 163 cm výšky. Pak už váhu nechtěla vidět. Ze začátku plakala skoro po každém jídle. Klepala se při každém neznámém pokrmu. Kromě psycholožky jí ale pomohla i nová láska. Pravidelně jí, už nenakupuje v dětském a pohyb vnímá jako oslavu toho, co její tělo dokáže. Netýrá se.

Praskala jí kůže

Každé ráno se několikrát zvážila. Posnídala odtučněný jogurt a kávu a vyběhla do lesa na procházku. Dvakrát, někdy i třikrát denně cvičila, a aby si mohla dát večeři, minimálně půl hodiny skákala na trampolíně. Kvůli špatné životosprávě Valerii vypadávaly vlasy, lámaly se jí nehty, byla jí neustálá zima, cítila únavu, praskala jí kůže, dělaly se jí modřiny, proleženiny, trpěla bolestí zubů a kloubů, ztratila menstruaci.

Napsala knihu

Svůj příběh sepsala do knihy, aby ukázala čtenářům, jak člověk trpící poruchou příjmu potravy přemýšlí, jak jedná, aby s ním dokázali lépe komunikovat. Vznik její knihy, kterou proložila zápisky z osobního deníku, můžete podpořit v dobročinné kampani na Hithit.cz.