Čarodějné rituály: Jak na ně?
Čeká nás čarodějná noc, jeden z nejhezčích svátků roku. Je to brána do plného jara, které už opravdu cítíme. Pro naše předky to byla doba radovánek, oschlých mezí, dovádění a plodnosti, dokud středověk nezměnil svou optiku laškování za temnou symboliku sabatu.
Filipojakubská, Valpuržina, nebo beltinová noc?
Zatímco Beltine je připomínkou pohanských rituálů, označení Valpuržina noc se začalo užívat ve středověku a znamenalo zasvěcení noci svaté Valpurgii. Jde o christianizovanou pohanskou tradici konce temnoty a počátku nového ohně života. Pozitivní vyznění Beltine se změnilo v orgii temných sil, proti které je třeba bojovat zbožností a kázní. Označení filipojakubská noc pak vycházelo z toho, že byl ještě v průběhu středověku svátek zasvěcen apoštolům Filipu a Jakubovi, aby jejich význam pohanský rituál zastínil.
Boj s čarodějnicemi
Z oslav jara se stal symbol boje mezi dobrem a zlem. Předpokládalo se, že se čarodějnice v tuto noc scházejí a radují se ze zla, které napáchaly, a pak na košťatech letí škodit domácím zvířatům a úrodě. Na ochranu musely být dveře domu opatřeny křížem a dům musel být vykropen svěcenou vodou. Před vrata domu i chléva se položila řezanka vyrýpnuté drny. Dříve, než mohla čarodějnice vstoupit dovnitř, musela přepočítat všechna stébla, což jí trvalo až do rána, kdy její moc pominula. Před vrata a na dvůr se zapichovaly pruty a pichlavé trní, aby se čarodějnice poranila, na ochranu před nimi se zapichovaly i vidle a košťata, pod drny se dávalo vejce. Zároveň se muselo dbát na to, aby z domu nikdo neodnesl nějaký předmět, protože by se z něj mohl stát nebezpečný »volt«. Pro zahnání čarodějnic muži práskali na návsi bičem, stříleli z pušek a pálili velký ochranný oheň. Z toho se postupem času stala právě vatra, u které slavíme »čarodějnice« dnes.
Dobrý a zlý oheň
Zatímco v pohanských časech měl oheň funkci hlavně očistnou, skákalo se přes něj, lidé okolo ohně tančili kolové tance, mezi ohni se také prováděl dobytek, aby se očistil a požehnalo se plodnosti, ve středověku se dbalo hlavně na funkci ochrannou. Zapalovala se smolná košťata a vyhazovala se do výšky, aby lidé letící čarodějnice viděli, případně přímo srazili k zemi a hned je v ohni upálili. Popel z těchto ohňů měl mít zvláštní moc pro zvýšení úrody. Půvabnou a dodnes použitelnou tradicí bylo, že se jeřabinové větvičky třikrát přenesly kolem ohně a pak se zavěsily nad krby, aby požehnaly domovům.
