Nekuřáka a sportovce Pavla (50) skolil covid: 25 dnů bojoval o život

Sedí na posteli, usmívá se a v nemocničním pokoji probírá se třemi parťáky novinky z domova i ze světa. Čtyřicet dnů poté, co na něj zaútočil covid, se Pavel Psota (50) chystá domů. Ještě nedávno mu ale bylo daleko hůř...
Má rád procházky, hraje tenis, prostě sportovec tělem i duší. Na konci února ale pedagog Pavel poznal, že covid si nevybírá. Dostal horečky, cítil se schváceně. Putoval na infekční oddělení znojemské nemocnice, kde se ale jeho stav zhoršoval, až Pavel skončil na ARO v umělém spánku. Jeho boj o život trval 25 dnů! „Všichni byli strašně milí a obětaví, ale pod vlivem léků a jiných skutečností jsem to tak nevnímal. V jednu chvíli jsem si dokonce přál, aby to už všechno skončilo. Jsem vděčný zdravotníkům a také své přítelkyni, že to nevzdali a že mě podporovali,“ shrnul Pavel nejtěžší dny svého života. Ubezpečuje, že je nadále optimistou. Na standardním pokoji si po návratu z ARO našel trojici kamarádů. „Probíráme kdeco, včetně svých nemocí. Ve čtyřech se to líp táhne,“ směje se muž, který už si pomalu balí věci. „Těším se na přítelkyni a našeho psa. A taky, jak si sednu pod pergolu a budu prostě doma. Člověk si rázem váží obyčejných věcí.“
Gratulace od »rodáka«
Pavlovi Psotovi osobně poblahopřál k uzdravení i ředitel znojemské nemocnice Martin Pavlík. Oba muže spojuje nejen pobyt ve zdravotnickém zařízení, ale i kuriózní fakt, že se narodili ve stejný den i rok – 11. června 1970. Šéf nemocnice si podivuhodné shody všiml při službě na oddělení ARO, kde o Pavla pečovali.
Muž roku v akci
Na covidovém oddělení znojemské nemocnice vypomáhá i loňský vítěz soutěže Muž roku, policista David Kremeň. „Až na vlastní kůži poznáte, jaké je to stát dvanáct hodin u pacienta. Pracovníci se navíc nestarají jen o jednoho, fakt se tady kmitá. Přál bych všem odmítačům roušek a pochybovačům o covidu, aby si tu práci vyzkoušeli a pak řekli, jestli nezměnili názor,“ popsal své pocity.